Focusing pokračování

30. března 2009 v 21:09 | *L* |  Psychoterapeutické intervence (ano i ne zaměřené na tělo)

Co není focusing

Když lidé s focusingem začínají, narazí obvykle na jednu velmi obecnou potíž: nevědí, co to focusing vlastně je. Většina lidí si osvojí laické vědomosti o psychoterapii v dospělém věku, což sice může být v mnoha ohledech užitečné, ale může to také vést k chybným postojům.
Pokud začnete fokusovat s nějakou takovou chybnou představou, je velmi pravděpodobné, že se budete ubírat špatným směrem. Takže:

Focusing není proces, kdy člověk mluví sám k sobě

Pokud jste jako téměř každý jiný člověk, nepochybně víte hodně o tom, co je ve vašem životě špatné. Můžete často kázat sami sobě a možná jsou vaše přednášky založeny na zdravých názorech a východiscích.
"Je v tom moje matka. Vždycky nenáviděla muže a celou dobu to říkala. Mám to od ní a už to všechno vím líp, ale pořád je z toho něco ve mně, jinak by pro mě nebylo tak těžké navázat vztah s muži.…"
Jindy třeba důmyslnou přednášku vynecháte a rovnou na sebe zaútočíte. Myslíte si, že potřebujete nakopnout.
"Jasně, vím, co je můj problém. Chybí mi odvaha. K ničemu se neodhodlám, to jsem prostě já. Není divu, že to nikdy nikam nedotáhnu."
Takové kázání a sebeobviňování je nejen nepříjemné, ale i zbytečné - k žádné užitečné změně totiž nevede. Stanou se z vás jakoby dva lidé, jeden je ve vězení a druhý venku. Ten, který je venku, poučuje a uráží toho uvnitř a brutálně mu vyčítá všechny domnělé (ale většinou neprokázané) povahové vady, které pravděpodobně zavinily vězňův žalostný stav. Ten se ale takhle na svobodu nedostane. Když je přednáška u konce, člověk uvnitř je zase jako vždycky ve vězení.
Focusing je něco jiného. Místo abyste k sobě hovořili zvenčí, posloucháte, co k vám přichází zevnitř. Ptáte se klidně, přátelsky a se sympatiemi: "Co je vlastně špatně?" Možná že jste ještě k sobě nikdy tak vlídní nebyli. Většina lidí se sebou zachází velmi špatně, mnohem hůř, než by si to dovolili k jinému člověku. Většina z nás zachází s tím vnitřním citlivým člověkem jako sadistický žalářník.
A když se svého těla zeptáte: "Co je tedy špatně?" - dobrovolně upustíte od odpovědi. Když se zeptáte někoho jiného, také zmlknete a nebudete si odpovídat sami. Zacházejte se svým vnitřním citlivým člověkem aspoň tak dobře jako s někým cizím. Ten uvnitř dovede také odpovídat, nemusíte to dělat za něj.
Snažte se přeskočit všechny známé, ale marné odpovědi, které přicházejí velmi rychle. Jsou to tytéž věty, které jste už slyšeli v tisícerých vlastních přednáškách k sobě samým. Pevně je odmítněte. Klidně si počkejte na čerstvé odpovědi - přijdou k vám z nitra, z tělesného pociťovaného smyslu patřícím k jakékoli situaci, která vás trápí.

Focusing není analytický proces Pokoušet se o racionální analýzu osobního problému je snadné, a někdy je to dokonce i zábava. Takový rozbor může být propracovaný nebo jednoduchý, můžete to brát velmi vážně nebo jako salonní hru. Intelektuálové se neubrání, aby si aspoň sem tam nedopřáli nějakou tu analýzu.
"Důvod, proč jsem sama, musí být v tom, že si vybírám špatné muže. Určitě mě přitahuje typ člověka, který mne nakonec odmítne. Je to proto, že hledám někoho, jako je můj otec."
Ať již jsou, nebo nejsou základní východiska tohoto rozboru správná, nebo nesprávná, analýza této ženě moc nepomůže. V jejím nitru se nic nezmění. Je stále uvízlá na jednom místě.
Právě okolnosti, za kterých sebeanalýzu provádíme, jen přispějí k tomu, že se člověk "zasekne". Když si řeknete: "Já jsem takový", dáváte tím najevo, že změna není možná. Analýza je v tomto smyslu téměř vždycky pesimistická.
Focusing je naopak optimistický, je založený na pozitivním očekávání změny. Nevidí lidskou bytost jako pevnou strukturu, jejíž tvar se dá analyzovat jednou provždy. Vidí člověka jako proces, který se dokáže neustále měnit a postupuje stále kupředu. Naše vnitřní "problémy" jsou jen ty části procesu, které se zastavily, a cílem focusingu je uvést je do pohybu, stejně jako celý proces. Když fokusujete správně, nejenže očekáváte změnu, ale už samotným aktem focusingu ji vytváříte.
Místo snahy o rozbor problému začněte tím, že se dostanete do kontaktu s jeho pociťovaným smyslem, s jeho celkem, s celým problémem najednou. Je to zvláštní druh přijímání, ve kterém se pociťovaný smysl fyzicky posunuje.
Nikdy nemůžete uchopit miliony detailů o "hádce včera večer". Když ale pociťujete problém jako celek, můžete se dostat do kontaktu s jeho podstatou, potom s tím, co je pod ní, a tak dále. Fokusujete krok za krokem, dokud nemáte pocit, že je problém vyřešený.
Mezi řešením a pochopením problému je velký rozdíl. Při focusingu člověk o problému pouze nehovoří. Prožívá tělesný posun v tom, jaký má z něj pocit.
Když se při focusingu vytvoří skutečný krok k řešení problému, tělesný posun signalizuje, že se změnilo to, co bylo uvnitř zaseklé. S každým dalším krokem cítíme, že je problém poněkud jiný a lepší, než byl předtím. Změnil se jeho pociťovaný smysl - což je jen jiný způsob, jak říci, že jste se změnili. Když se pak opět s problémem setkáte ve skutečném životě, vaše reakce bude jiná.
Úspěšný fokusovací krok vede obvykle k lepšímu a pravdivější pochopení toho, co bylo špatně. S tělesným posunem se ve slovech nebo pociťovaném chápání objeví něco, co ten problém vysvětluje mnohem jasněji a obvykle i novými výrazy. Velmi často pramení celá potíž v něčem jiném, než jsme předpokládali. A když tuto moudrost těla přijmete a pak se na ni dále zaměříte, přijde další tělesný posun a s ním i něco nového. Může vás to znovu překvapit, protože to nemusí logicky vyplývat z toho, k čemu jste se dostali po prvním kroku.
Jeden nebo více kroků tohoto procesu změny může někdy zcela obejít analytické myšlení. Ke změně může dojít, aniž zcela rozumíte, proč nebo jak se to stalo. Pokud se například zaměříte na problematický pociťovaný smysl "všechno o Johnovi", zjistíte možná, že slova, která se objevila spolu s tělesným posunem, mají velmi málo společného s vaším vědomým porozuměním problému, který se týká Johna. Porozumění je totiž vedlejší produkt.
To, co přichází, někdy vypadá, jako by to bylo úplně mimo. "No tak dobře," můžete si myslet, "teď znám zase nový důvod, proč mám s Johnem takové potíže. Teď vím, že se něco ve mně zamotalo, týká se to Johna, a myslí si to, že se dost nesnažím. Ale k čemu je to dobré, že to vím? Příště, až ho potkám, tak ten problém tady bude zas, nebo ne?"
Ne. Nebude, pokud to přišlo s focusingem a při tělesném posunu. Posun při focusingu změnil váš pociťovaný smysl ve vztahu k Johnovi tisícerým způsobem, a uchopit všechny tyto drobné změny je nad vaše síly i nad síly každého z nás, protože se to nedá vnímat racionálně. Změny se odehrály ve vašem těle, nikoli ve vaší racionální mysli. Vaše vědomí o nich ví velmi málo. Až příště Johna potkáte, zjistíte, že se budete cítit a chovat jinak. (Někdy si to i člověk dovede představit - pokud si to přeje.)
Ten proces je skutečně tajemný - nejen pro lidi, kteří jej poprvé zažívají, ale i pro nás, kteří jej léta studujeme. My lidé víme jen velmi málo o procesech v našem těle a duši.
Daleko určitěji dovedu říci, co se stane, než proč. Viděl jsem to u mnoha jiných lidí a cítil jsem to, když jsem to sám zažil. Chceme vám pomoci, abyste to zažili také.
Pokud jste to už neudělali, zkuste příštích deset minut fokusovat. Pokud narazíte na nějaké potíže, v další kapitolách naleznete rady, jak je překonat.

Focusing není pouhý tělesný pocit Pociťovaný smysl je tělesný pocit týkající se problému, nějakého zájmu nebo situace. Je to fyzický pocit významu. Pokud máte tělesné pocity, které vypadají, že jsou čistě tělesné, a nemají vztah k žádnému aspektu vašeho života, nechejte je být. Zeptejte se, co se děje s vaším životem, a velmi brzy zažijete tělesný pociťovaný smysl.

Focusing není jen kontakt s "vnitřními pocity" Můžete mít určitý a intenzivní pocit ve vztahu k nějakému problému a ten se obvykle objevuje znovu a znovu stejný. Pokud jste jej měli opravdu mnohokrát, nemá velkou cenu, abyste jej prožívali znovu.
Pociťovaný smysl je širší, zprvu nejasný a neuchopitelný nepokoj, který celý váš problém - všechno, co se jej týká - způsobuje ve vašem těle. Aby se zformoval, musíte od známé emoce trochu poodstoupit. Pociťovaný smysl je širší a méně intenzivní, je snadné jej zažít a je v něm všechno. Vyjadřuje, jak celý problém nese vaše tělo.
Hodnotící vyjádření (hezký, pitomý…) vám jako "rukojeť" pociťovaného smyslu pravděpodobně o problému mnoho neřekne. Lepší jsou čistě popisné výrazy jako "těžký", "těsný", "jako lepidlo", "vyděšený", "v panice". Taková slova vám pomáhají, abyste zachytili, jaký ten dosud nejasný pociťovaný smysl je.

Jak zacházet s lidmi, kteří upadli do velkých potíží
Můžete hovořit o sobě - řekněte cokoli, o tom, jak jste strávili dnešní den - cokoliv, co vám přijde v dané chvíli jako vhodné. Nemusíte se vždycky snažit o kontakt s problémy jiných lidí. Pokud se však o nich fokusující sám zmíní, nebo máte-li pocit, že by o nich mluvit chtěl, pak byste ho samozřejmě měli vyslechnout. Ten člověk by měl vědět, že ho budete poslouchat. Někdy však přijde čas, kdy s úlevou zjistí, že se dá prostě hovořit i o jiných věcech.
Období ticha a klidu je také užitečné. Může si lehnout do trávy nebo jít na procházku, aniž bude napjatě čekat, že se musí něco říkat.
Lidem s velkými problémy také pomůžete, když si s nimi pohovoříte o jejich silných stránkách - třeba o šití nebo o hudbě. Budou se pak možná na chvíli cítit dobře a vy si pozitivně a docela přirozeně popovídáte s kompetentním člověkem.
Když s ním nějakou dobu jen prostě pobudete, bude se ten člověk možná cítit na to, aby vás vzal do oblastí, které jsou pro něj problematické.
Když váš partner říká velice podivné věci, kterým nerozumíte, a pak uvede jednu nebo dvě, které vám dávají smysl, chyťte se jich a několikrát je zopakujte*. Máte v nich kontaktní body. Uděláte dobře, když se k těmto větám vrátíte, zatímco jiná témata jen tiše posloucháte - třeba i hodinu.
Pokud partner říká věci, které nemohou být pravdivé, odpovídejte spíše na pocit než na zkreslená fakta nebo nepravdy. Například: "Marťané mi všechno vzali…" Ten pocit můžete zachytit, když řeknete: "Někdo vám vzal, co bylo vaše?"

Jiné způsoby, jak pomáhat Řekněme, že vás nějaký muž požádá o něco, co mu nemůžete dát. Můžete jeho požadavek odmítnout, ale můžete mu také říci, že jste rádi, že je v kontaktu s tím, co potřebuje. Řekněte mu, že máte radost, protože se cítil dost volný na to, aby vás o to požádal. To platí zvláště v době, kdy je jeho potřeba v souladu s jeho životem a osobním růstem, a zejména když si poprvé dovolí vás požádat, abyste se s ním sblížil nebo s ním strávil čas. Když se k vám ten člověk chová zřetelně destruktivně nebo poraženecky (a vy si myslíte: není divu, že spousta lidí toho člověka nemá ráda), můžete udělat několik věcí:
1. Můžete říct, jaký z toho máte pocit.
2. Můžete poukázat na to, co ten člověk dělá, a zeptat se, jaký z toho má vnitřní pocit. Stačí, když je nejasný, a nikoli jasně definovaný. Když mu řeknete, že útočí, manipuluje, že je líný, že "kňučí", "že se vás snaží ovládat", nebo mu dáte jinou zatracující nálepku, je to jen váš vnější pohled. Člověk, který fokusuje, má pocity daleko složitější. A tak se zajímejte, čeho se to vlastně týká, i když to dokážete ze své vnější perspektivy nějak negativně označit.
3. Pokud cítíte, že je v takovém špatném chování přece jen nějaký životodárný obsah, pak reagujte právě na něj. Spousta špatných cest je špatných jen proto, že se dobrá věc dělá polovičatě, a nikoli naplno a zcela svobodně. Když budete reagovat na tu část, která se opravdu děje, pomůže ji více rozvinout. Vaše reakce na část, která chybí, příliš nepomůže.
Příklad: Někdo si naříká a stěžuje. Nikomu nepomůže, když řeknete: "Proč pořád tak naříkáte, proč jste takový slaboch? Proč se trochu nevzmužíte a neřeknete, co chcete?" Daleko více pomáhá reakce na pozitivní polovinu toho, co tvrdí, a říci: "Říkáte, co od lidí potřebujete, a snažíte se, aby přestali s tím, co dělají."
Řekneme si teď několik věcí, které jsou zdravé a pomáhají životu: když se člověk bere za sebe; když obhajuje způsob, jak věci vidí; když si dovolí cítit to, co opravdu cítí; když se snaží s někým sblížit; když zkusí udělat něco, co dlouho nedokázal udělat; když je zvědavý; když se diví sám sobě; když se setkává s druhými lidmi. Patří sem i sexualita, pocit kosmického významu nebo tajemství, hledání pokoje, odvaha ukázat se druhým, jaký opravdu jsem, zkoušení nových věcí, schopnost převzít kontrolu nad situací, umět říci lidem, co od nich potřebujete, být čestný, doufat, odmítnout se vzdát, být schopen požádat o pomoc. Tohle vše pomáhá k dobrému životu.
Nikdo by neměl záviset jen na vás. Ať se setkává i s jinými lidmi, které znáte, nebo zavolejte na pomoc někoho dalšího - zejména pokud dotyčnému chybí druzí lidé.
Člověk by měl být přítomen, když se o něm diskutuje s lidmi, kteří se mu snaží pomoci. Je obtížné být přímočarý před někým, komu se snažíte pomoci, ale už jsme si ukázali, proč to tak musí být.
Když člověk potřebuje pomoci s prací, místem k životu a podobně, nelze to od jiné potřebné pomoci oddělovat. Pomoc se prostě týká potřeb, ať jsou jakékoli. Nikomu nepomůže, když oddělíme "psychologické" problémy od těch ostatních. V lidském životě jsou vždycky pospolu.

Třetí způsob pomoci: Interakce Doposud jste buď reagovali na pocity jiného člověka (první způsob pomoci), nebo jste sdělovali své pocity a nápady, vyvolané jeho pocity (druhý způsob). Zatím se všechno týkalo pomoci jinému člověku. Nyní se dostáváme k vašim pocitům. Tento oddíl se vás týká stejně jako fokusujícího. Ideální je, když z toho máte užitek oba.
Naše pocity se v přítomnosti jiných lidí často týkají právě jich. A přesto jsou to naše vlastní pocity, které často vytýkáme jiným:
"Vadí mi, že se ze všech sil bráníš."
"Mám pocit, že se mnou manipuluješ."
"Mám vztek, protože mě pořád přerušuješ."
"Jsem zklamaný, protože se necítíš lépe."
V těchto příkladech vyjadřujeme naše pocity tím, že říkáme, že nějaký jiný člověk není dobrý, chová se špatně nebo je příčinou našich pocitů. Chceme-li své pocity vyjádřit užitečněji, musíme se na ně soustředit a navázat kontakt se svým nitrem. Naše pocity se budou vztahovat k tomu, co udělal jiný člověk, ale budou to opravdu naše pocity, které nebudeme přenášet na jiné. Například:

"Často jen obtížně udržím sled myšlenek nebo pocit, který by stál za řeč. Když mě tedy přerušíte, narazíte na mou slabinu. Taky si často nedokážu udělat prostor pro vlastní projev, a proto se tak rozzlobím, když mě přerušíte."
"Zakládám si na tom, že dovedu lidem hodně pomáhat. Asi proto jsem tak zklamaný, že se necítíte lépe. Skutečně mi na vás záleží, ale chápu, že to zklamání je můj problém. Chtěl bych být velký dobroděj."

Důvěra v tělo
Při hledání klidu při prvním kroku zjistíte, že vám pomůže, když budete důvěřovat svému tělu.
Nechejte je, aby se vrátilo do svého přirozeného stavu - a ten je dokonalý. Tělo se dokáže cítit zcela volně a přirozeně kdykoli. Stačí, když mu to dovolíte.
Jakmile mu umožníte, aby bylo samo sebou a uvolnilo se z křeče, tělo použije svou moudrost a bude se zabývat vašimi problémy. S napjatými pocity a situacemi se pak budete obírat s uvolněným, osvobozeným tělem.
Ta trocha dobrého pocitu - odpočinek, který svému tělu poskytnete tím, že složíte problémy před sebe - je samozřejmě neúplná.
Když se však do té hromady pustíte, můžete očekávat, že se budete brzy cítit mnohem lépe. Tuhle tendenci má naše tělo vždycky. Je to složitý systém, který se udržuje sám.
Často se cítíme tak špatně, protože své špatné pocity přijímáme jako základní stav věcí. To ale není pravda. Špatný pocit znamená, že tělo něco ví a snaží se dostat k něčemu dobrému.
Každý špatný pocit je potenciální energie k lepší cestě bytí - pokud mu ovšem dáte prostor, aby se mohl ubírat správným směrem.
Sama existence špatných pocitů ve vašem nitru je důkazem toho, že vaše tělo ví, co je špatné a co je správné. Určitě ví, jaké by to bylo, kdybyste se cítili dokonale - jinak by nemohlo vyvolat stav, kdy se cítíte špatně.
Tělo se svým smyslem pro správnost ví, co by bylo dobré. Pocity, že je něco uvnitř "špatné" nebo "zlé", jsou vlastně mírou vzdálenosti těla mezi "dokonalostí" a tím, jak se právě cítí. Tělo zná i směr nápravy. Ví to právě tak, jako vy víte, jak narovnat zmuchlaný obrázek. Pocit, že je něco špatně, s sebou zároveň nese pocit správného směru.
Mravní a etické hodnoty, o kterých přemýšlíme a snažíme se je zvládnout, mohou být různé a relativní, ale hodnoty, které vedou naše těla, aby se vzdálila od špatných pocitů, jsou mnohem objektivnější. Tělo se samozřejmě učí, tak jak se vyvíjíme. Každou možnou hodnotu necítí hned. Cítí však mnohem víc, než my dovedeme myslet. Tělo je neuvěřitelně jemný systém uvnitř přírody a kosmu. Jeho holistické (celistvé) cítění toho, co mluví ve prospěch života a co ne, vám řekne mnohem více než myšlenka nebo emoce. Pokud chceme něco dodat, musíme cítit, jestli to odpovídá pocitům těla, to znamená jeho vlastním hodnotám. Nedokážeme možná říci, co je to za hodnoty, upadneme do protikladů nebo nepodložených východisek, ale životní proces v našem nitru má svůj směr a ten relativní není. Všechny hodnoty, které se snažíme formulovat, mají vztah k našim niterným životním procesům, jež by se měly stát jejich měřítkem.
Při focusingu často zjistíte, že některá slova, která v dané chvíli doprovodí silný pocit správnosti a vyvolají tělesný posun, jsou později nahrazena něčím, co přinese teprve další krok. Nemůžete - a neměli byste - věřit jedinému slovu, jedinému pocitu nebo jedinému tělesnému pocitu. Můžete však důvěřovat celé sérii kroků, kterými se vaše tělo ubírá směrem k řešení a změně špatného stavu bytí. Můžete jim věřit, i když se slova pochopení časem změní - krok, který jste právě udělali, byl v dané chvíli správný a povede k dalšímu správnému kroku.
Když říkám slovo "tělo", myslím tím mnohem víc než "fyzický stroj", za který tělo často pokládáme. Tělesně totiž prožíváme nejen okolnosti kolem nás, ale i ty, na které pouze myslíme. Vaše fyzicky prožívané tělo je ve skutečnosti součástí obrovského systému tohoto i jiných míst, tohoto i jiných okamžiků, vás samých, ale i jiných lidí - je vlastně součástí celého vesmíru. Pocit, že člověk tělesně žije v obrovském systému, je způsobem, jak tělo cítíme zevnitř.
Když se něco pokazí, celé tělo to ví a okamžitě stanoví úkol, kterým se snaží opravit samo sebe. Tělo ví, jaký je jeho správný stav, a neustále kontroluje a přizpůsobuje své procesy tak, aby se k tomuto stavu co nejvíce přiblížilo. Udržuje například svou teplotu v úzkém rozsahu mezi třiceti šesti a třiceti sedmi stupni Celsia. Všichni lidé na celém světě mají přibližně stejnou tělesnou teplotu, ať žijí na rovníku, nebo v Arktidě. Vaše teplota se pohybuje ve stejném rozsahu v létě i v zimě, při cvičení i odpočinku, protože vaše tělo ví, co je správné, a neustále monitoruje situaci a přizpůsobuje se jí, aby udrželo správnou rovnováhu.
Proces, který udržuje teplotu, nemusíte vědomě kontrolovat a ovládat. Důvěřujete svému tělu, že jej provozuje každý den - a důvěřujete mu i ve chvíli, kdy se něco pokazí. Když se teplota vychýlí z úzkého "správného" rozsahu, nepochybně se přestanete cítit dobře.
Lékařská pomoc tělu jen pomáhá; jen tu a tam vypomůže ve vlastním léčivém procesu těla. Lékař ví, jak má pomáhat v léčení rány, ale rána jako taková se hojí sama. A když podniknete cokoli, vždycky vycítíte, jestli to při léčení vašeho těla pomohlo, nebo ne.
Vaše tělo zná směr léčení a života. Pokud si najdete čas a budete mu při focusingu naslouchat, poskytne vám kroky vedoucí správným směrem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Asnaki Asnaki | Web | 30. března 2009 v 21:12 | Reagovat

:)

2 Mrs.DoMůLiNkA♥ Mrs.DoMůLiNkA♥ | Web | 30. března 2009 v 21:12 | Reagovat

Awuuj x)) promin,hned na začátku se ti omlouwám x(( nesnáším tyhle reklamy...ja je ani nepíšu,ale te d pwosíííím x(x( ... NECHCI NIKDE HLÁSNOU ... to nesnáším uplně,já nechci hlásnout....neba wlastně jo? :'-( ale ne w soutěži ... na mojem blogu sem dala takowou anketu a chci,aby jsi hlasl/a .. pwosííím :(

http://podpisky.blog.cz/0903/dala-sem-mu-new-prezdiwku-xd

Přečti si tooo x)) a mooooooc díky

3 zízí zízí | Web | 30. března 2009 v 21:14 | Reagovat

Ahojky hlásneš pro mě ve 4 kole SONB prosím prosím,je to mé první sonb a už jsem se dostala do 4 kola a moooc bych si přála se udržet až do posledního kola

jsem tam jako:zízí

je to tady: http://narutokun231.blog.cz/0903/4-kolo-sonb#komentare

mooooooooooooooc ti děkuji a mooooc s omlouvam za reklamu

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama