2 v jednom II

1. dubna 2009 v 15:36 | *L* |  Poezie
JAK TO VIDĚLA JULIE



První jarní růže - oranžovožluté



voní po malinách,



jež chutnali jsme spolu na stráni,



kam padalo slunce,



jako já do tvé náruče.



A pak to slunce upadlo.



Chvíli bylo vidět jen



odřené koleno znachovělého nebe.



Pod kopcem utíkal potok.



Honil své vlnky pod peřinou břehů



a sem tam po nás hodil zrcátkem rybích šupinek.



Když si slunce dalo na ránu šedomodrý obvaz mlhy,



začalo trochu plakat a jeho slzy ležely v trávě.



Pak jsi mi dal ochutnat maliny z tvých úst -



pod keřem oranžovožlutých růží.









TAKHLE NE!



Dnes večer při každodenních zprávách



mi přeběh' po zádech tak trochu mráz.



Prý havárie, požár - to se stává,



pozdě je teď už hledat spásnou hráz.



Je jedno, kde se stalo tohle drama,



protože tisícerá úhoří máma



už nedopluje do svého nejteplejšího



a nejslanějšího moře



zatančit si v hlubinách na námluvách



a v hadím objetí pak stvořit zázrak.



Veliký vodní tulák,



ten jenž se nikdy nevzdává,



ten jenž své děti houpává



na řasách oceánu



a pak je propouští jak z flámu,



aby přes přirozené nástrahy



propluly hrdě kolem návnady,



teď nestačil se poprat s jedem v řece



a pluje v křeči poslední svou pouť.



Stačí jen ruku natáhnout -



je jich tu bezpočet



a všichni bez života.



Tak jim své sbohem dávám



a hbitý kameraman



očkem kamery pořídil záznam -



jak podběrákem vybírají jejich těla



a přesýpají je jak makarony z cedníků.



Zemřela bez díků



za chutnou večeři



a bez poct, bez slávy,



bez velké parády



a pýchy rybářské.



	
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama