Co je to b i o r e l e a s e

13. prosince 2010 v 12:15 | *L* |  orálové útesy...

Co je to biorelease?

Každý člověk je energetickým tělem. Existuje neomezené množství možností, jak tuto životní energii využít. Každý z nás nachází svou vlastní cestu jak tuto kosmickou energii využít k vytvoření formy. Tím vzniká osoba, osobnost a charakter.
Forma, kterou jsme si zvolili, je tvořena energií, kterou vlastníme, držíme a kterou si ponecháváme. Často to ale není nejvhodnější energie k rozvíjení našeho celkového dobrého cítění (rozpoložení).
Náš charakter a naše základní struktura, kterou jsme rozvinuli v průběhu života, nás často "nutí" zadržovat "staré" energie, které už nám neslouží přitahovat energie z "venčí", takže místo aby nás podporovaly v našem rozvoji, tak nás brzdí.
Tyto neadekvátní- zadržované energie zažíváme na třech úrovních:
  • na úrovni tělesné ve formě ztuhnutí (napětí) a v bolestivém postoji,
  • na úrovni duševní jako uvíznutí ve znovu se opakujících vzorech chování a zážitcích, které omezují naši živost a možnosti vyjádření,
  • na úrovni duchovní jako omezující postoj k životu a víře,  což nám potom zabranuje zažívat bohatost našeho životního prostoru.
Poznání  dialektické souhry mezi tělem a vědomím tvoří základ v rozvoji procesu biorelease.
Myšlenky a cíle se mohou v našem životě uskutečnit v okamžiku, když si  je dokážeme jasně zformulovat a vizualizovat na úrovni duchovno - duševní a když je tělo otevřeno tyto myšlenky a cíle převzít -"inkarnovat."
Naše unavená a historií ovlivněná část našeho Já, si musí nejdříve přiznat ve vědomí, své staré, slepé, hluché, zatvrdlé a uzavřené prostory, až pak se může uznat a ocenit za své služby v minulosti. Jen pak se můžeme jako celé uzdravené Já stát průchozím pro všechny přebytečné energie, které nás omezují a mít prostor pro rozvoj našich možností.
Náš příběh není zakotven jen v naší psychice, ale v určitém směru i v našem těle. Skoro se dá říci, že každá naše buňka si zaznamenala a zapamatovala informace předešlých prožitků. Nic se neztratilo. Co se týče našich poznatků, máme dobré, ale také bolestivé zkušenosti, kterými prošlo jak naše tělo, tak naše duše a tím tyto zkušenosti pevné místo v našem těle.
Nejde o to vzít našemu tělu jeho pole zkušeností, ale jen vzít tu bolest, která je s těmi zkušenostmi spojena, vysvobodit a uvolnit ji ze svého uvěznění a přeměnit ji v obohacující zkušenosti a tělesné poznatky.
Pomocí dotyků se rozpomeneme na naše tělesné schopnosti, skrze které si tělo léčí svou plynoucí energii a tu pak ve zdraví  udržuje. "Protože tam, kde náš tvořivý duch nenajde celý chrám, ale jen haldu šrotu, tam se nerad pozastaví."
Pomocí dotyků se mobilizuje energie, která plyne tělem a najde ve skrytých nebo i známých zákoutích tuto  bolestivou hromadu z minulosti a začne ji zpracovávat. Tím, že si tato energie tuto hromadu vezme a alchymisticky ji promění v "živou vodu" získáme živost a pohyblivost, kterou náš duch potřebuje k realizaci všech krásných myšlenek a cílů.
Abychom se mohli rozvinout na všech úrovních, potřebujeme propojení mezi hmotou a duchem. Jen když nastalo ztělesnění úplné inkarnace a proběhlo založení v materialním světě a teprve až když je naše vyšší vědomí  objeveno a  má zkušenost, může životní energie volně plynou a dát výraz, sebeurčení a směr naší osobnosti.
Psychologicky jde spíše o to, abychom naše charakterové vzory  poznali a přijali, než o to čím jsme se naším životním příběhem stali. Přiznání a akceptování našeho "bytí takové jaké je" a přijmutí především našich stinných stránek, může být pro nás výchozím bodem k vývoji a vidění našich světlých stránek.
Biorelease jako cesta se rozumí jako průchod a uzavření cyklů na všech úrovních, tělesně jako cyklus vasomotorický, psychicky jako cyklus emocionalně-psychodynamický, duchovně jako cyklus morfogenetický.
Teprve až když  opět cítíme  naše tělesné signály, žijeme je a dbáme na ně, pak teprve můžeme nedokončené cykly ukončit a z toho vytěženou energii pak  plodně využít.
Svalový aspekt při procítěném napětí
Prvním principem v metodě biorelaese je vytvoření vztahů mezi emocionálním přepnutím, nedostatečným výrazem, nedostatečným odpočinkem, psychickým a tělesným znovunastavením a mezi svalovým zkřečováním nebo svalovým ochabnutím.
U zdravého člověka se svaly napínají, jen když je člověk potřebuje (zapojuje). Jestliže je svalové napětí přítomno i bez pohybu nebo zapojení, nazýváme to chronickým napětím. Jsou-li svaly ochablé, to znamená bez života a jsou-li málo schopné vykonávat nějaké pohyby nazýváme to chronickým ochabnutím. Chronické napětí nebo ochabnutí jsou výsledkem postupného vystavování minimálního svalového napětí nebo minimálního zablokování a sníženého zásobování postižených svalových partií. Toto všechno vzniká ze zablokování spontánních impulsů, kvůli brzděnému (nevyjádřenému) výrazu, nedostatkem mezi fází odpočinku a fází nového nasazení, nebo kvůli svalové rezignaci. Sval se stahuje aby např. zadržel výraz z nepřijatých pocitů. Ochabuje pak, aby nemusel např. vnímat příliš silnou situaci.
V našem prostředí plném stresu jsou naše zábrany k spontánnímu chování tak dalece rozšířeny a začínají tak časně, že většina lidí už vyrůstá s potlačeným vnímáním jejich přirozeného cítění a vitality. Pak se stane, že jejich největší energetické zdroje a možnosti jsou ve svalovém systému uzavřeny a pohyblivost vede k napětí a frustraci. To pak také omezuje vlastní tělesné seberegulační schopnosti a pak je není většina lidí schopna zpracovat vnější stres, což může vést  ke svalovým bolestem, nervozitě, napětí a dlouhodobě pak k psychosomatickým funkčním poruchám.
Bioenergetický aspekt emocionálního napětí
Z našich zkušeností víme, že nervózní napětí a psychický stress lze ovlivnit a vyřešit určitými masážními technikami a změnou dýchacího vzoru. Takže  ten, který biorelease vede, musí být obeznámen se zadržovanými  tělesnými energiemi a psychologickými podmínkami, aby mohl pracovat s dynamickými spojitostmi v našem těle.
Přes základní psychologickou integraci našeho smyslového vnímání, našich pocitů (cítění našeho "vnitřního" rozpoložení ), našeho chování (neurosvalovou aktivitu) společně s naším svalovým systémem, ovlivňujeme masážemi nejen "povrch" nebo přímo samostatné svaly, ale také celý systém, jeho spojitosti a s tím také naše psychické rozpoložení. I když už nastala velká úleva díky svalovému uvolnění nebo napnutí, přesto nezpůsobí práce jen na tělesné úrovni dlouhodobě změnu podmínek a dobrého (zdravého) cítění- rozpoložení.
Růst, rozšířené vnímání a integrace naší osoby, nastává jen při systematickém přiblížení se k celé osobě, která dovolí emocionální a rozumové řešení a vyjádření přes svalové a tělesné reakce.
Tyto principy platí i pro jiné terapeutické nebo léčebné metody, které se vztahují k bioenergetickým konceptům např. akupunktura, Reichova psychoterapie a mnoho jiných.
Bioenergetický koncept se vztahuje k přirozeným pulsacím všeho živého, k té síle, která    každou naší buňku a její součásti sjednotí v jeden rytmus rozšiřování a stahování.
Fysiologicky slouží tato pulsace ke stabilizování základních funkcí jako je srdeční puls nebo látková výměna. Psychologicky se to dá také popsat jako stálý proces mezi vzrušením a uspokojováním. Ze souhry těchto rytmů a cyklů našeho organismu a procesu vypořádáním se s naším prostředím vznikají charakteristické vzory zábran a aktivit, které jsou základem naší osobnosti. V práci s biorealease zvýrazňujeme přirozenou cirkulaci energie a poznáváme, jak je náš emocionální stav ovlivňován skrze tok, nebo zadržování této cirkulace.
Cíle při použití biorelease
Učení a praktikování metod biorelease a jejich využití není psychoterapie, a učící se tady nesetkává s psychoterapeutem. Tato metoda se vyučuje jako cesta, která může působit terapeuticky, která uvolňuje všeobecné napětí a zábrany, ale která nepracuje s hluboce uloženými neurotickými vzory a psychodynamickým vysvětlováním. Jak se to dá konkrétně rozlišit?
Zjistili jsme že např. chronické svalové napětí může mít souvislost s neurotickým chorobným chováním.
Zdá se to protiřečící, chtít  nyní opět oddělit  tento osobnostní aspekt. Metoda biorealease zkouší tyto souvislosti nedělit, ale pracovat  už s danými návaznostmi v "TADY A TEĎ", tato práce je v podstatě uvolňující a pozorovatelná. Osoba, na  které se tato metoda aplikuje, má objevovat v malých krocích, že vědomá bolest, napětí a citová zátěž, může být vyjádřená aniž by se provokoval potlačovaný emocionální materiál.
Aby se mohly tyto principy splnit, je důležité pracovat s vyrovnanou mírou  emocionální mobilizací a pocitovým výrazem. Řešení skrz masáže, dechové a jiné cvičení, nevede k úplné normalizaci svalového napětí. Úplný ozdravný a seberegulační proces je vnitřní aktivita na všech úrovních našeho organismu, a k tomuto procesu jsou potřeba různé metody.
Vztah mobilizace a uvolnění (výraz a řešení) je tématem v  kurzech biorelaese. V praxi to znamená že se tato práce harmonicky střídá mezi aktivací a uvolněním.
Zdůrazňujeme navození vnitřního zotavovacího (parasympatického) systému a dáváme méně důraz na emocionální odreagování. Pro lidi, u kterých je spíše blokován vzruchový (sympatický) systém, zkoušíme postupně podpořit positivně navozený vnitřní podnět.
Zkušenost ukázala, že citový výraz bez možnosti tělesné a psychické integrace, má na organismus protikladný efekt - buď bude potlačený nevědomý materiál projeven (to potom vyžaduje terapeutickou orientaci), nebo to může u osoby, (která není schopna tuto integraci čistě organicky pomocí schopnosti seberegulace zpracovat a zacházet s ní) vést k patologickým symptomům. Aby se tomuto efektu předešlo, leží hlavní bod této práce na dostatečné vyrovnanosti mezi pocitem a výrazem a mezi řešením a integraci.
Emocionální reakce se dají lehce vyprovokovat silnými tělesně- terapeutickými metodami (např. bioenergetické stresové cvičení), ale schopnost  seberegulace je rozhodujícím cílem , který v biorelease zdůrazňujeme.
Principy biorelease
- existuje  přímý vztah mezi emocionálním stresem a fyziologickými změnami (např. svalové napětí);
- chronické napětí a/nebo rezignace se hromadí tam, kde je omezen emocionální výraz, řešení a spontánnost:
- v uvolněném stavu je organismus schopný zpracovat a uvolnit jak psychické, tak i fyzické napětí (s pomocí vegetativního systému a peristaltiky);
- vnitřní napětí způsobuje konflikty a strach, které pak zabrání, aby se mohly v plném rozsahu zapojit seberegulační procesy - to pak vede k začarovanému kruhu;
-začarovaný kruh: emocionální stres se hromadí v důsledku vnitřního napětí (strach, konflikty), což brzdí seberegulaci a spontaneitu a vede k chronickým změnám (např. svalové ztuhnutí), což  opět snižuje schopnost a potenciál seberegulace.
Etické principy
-Čím víc se umíš uvolnit a odpoutat se, o to lepší je tvá seberegulační schopnost.
Čím spontánnější je tvá seberegulační schopnost a otevřenější tvé vnímání- vnímaní i tvých hranic- tím lépe můžeš pomoci druhým.
-Tvá technika může klienta minout, jak ze strany metod, tak i procesu, ale přesto není nikdy tvůj klient nepravý (špatný) pro tvoji techniku.
-Následuj princip radosti a zájmu (chuti): když se cítíš dobře, během tvé práce, je tvá práce pravděpodobně dobrá (přesto se musíš přeptat).
Když se cítíš dobře, když někdo pracuje s tebou, je jeho/ její práce dobrá.
Cítíš-li se nedobře, je proces někde nebo nějak rušen a pak platí: přijít na to, proč a jak.
-Spřátel se s odporem. Jako klient akceptuj a prozkoumej svůj odpor (jakých oblastí se týče, proti čemu směřuje atd.); má cenný základ a vznikl nevědomě, aby tě chránil před bolestí. Dávej pozor na odpor tvého klienta; vnímej ho a respektuj ho jako možnou formu výrazu proti momentálnímu způsobu práce a jejího vnímání.
Pomysli na to, že tento odpor byl pro klienta nutností, dej mu čas a jistotu na přezkoumání jeho nutnosti v momentální situaci a podpoř klientův proces vnímání.
Pokud bys chtěl tento odpor zlomit, - zvětší se, nebo se přesune někam jinam.
- Tvá práce je to, co jsi ty. Neanalyzuj jako terapeut svého klienta, nech ho rozhodnout tvé přiblížení, poslouchej, prociťuj, pozoruj, dýchej, mysli a pak nech hovořit své ruce!
Ochranný odpor
Metody biorelease - trainingu jsou v podstatě vybrány pro stresové symptomy. Tyto metody jsou obsaženy v masážních technikách, ve cvičeních s vnímáním, pohybem a dechem. Cílem je spontánní úleva a povzbuzení své vlastní schopnosti seberegulace.
Základem pro tuto práci je teorie stresu - model vasomotorického cyklu. (Vysvětlení tohoto cyklu najdete v jiném  článku).
Práce ve skupině by měla probíhat vždy tak, aby bylo dávajícímu a přijímajícímu jasné, co se bude dělat. Dávající nesmí přijímajícím nikdy "manipulovat", nebo jej dostat do neosloveného tlaku tím, aby se "uvolnil," povolil, nebo aby vyjádřil více pocitů. Dávající se musí naučit respektovat odpor přijímajícího k tomuto "léčebnému postupu." Víte, že tento odpor je důležitý, aby zabránil pocitům jako jsou: až příliš silné proniknutí, zmatenosti a nebo přemožení. Nazýváme to "ochranným odporem." Ten by se měl stát pomocí dávajícího výraznějším ( jeho vnímání) a měl by být respektován.
Tyto odpory se mohou ukázat různě, někdy je to přímé oslovení maséra:  "Jsi moc hrubý, ta masáž mě rozčiluje, necítím se dobře, přestaň prosím." Jindy se odpor prokáže jen tělesně. Svaly nebo držení ztuhne, dýchaní se omezí a stane se nestejnoměrné, přijímajícímu zrudne hlava, začne se potit, často kašle, oční víčka se cukají. Přijímající se nachází ve stavu extrémní bdělosti ve vztahu k dávajícímu, aby se mu sám nepřenechal.
Všechny tyto známky odporu se musí akceptovat a brát vážně. Během masáže si prověř svůj postoj, záměr a techniku a přijmi všechny ukazující se signály. Nepotřebuješ svého klienta upozorňovat na tyto úkazy (signály), nebo s nimi jinak hned začít pracovat. Můžeš své vnímání poté shrnout do zpětné vazby. Pozoruj tyto odporové zprávy, jako signály, které tě nechají v roli pomáhajícího a podporujícího. Tvůj klient rozhoduje o tom jestli s tím chce hned nějak zacházet  nebo pracovat. Každé převzetí tebou překračuje hranice mezi biorealease a psychoterapií.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama