Grof a astrologie 1

13. prosince 2010 v 18:24 | *L* |  postahováno
Grof a astrologie Před lety jsem našla článek Stanislava Grofa: PSÝCHÉ A KOSMOS Holotropní stavy, archetypální psychologie a transity v astrologii Stanislav Grof, M.D. Psychedelické látky obecně a konkrétně LSD mohou hluboce ovlivňovat funkčnost lidské psýché. V závislosti na osobnosti jedince, který je užívá, a na okolí či prostředí v němž jsou podávány, mohou mít hluboce blahodárný nebo naopak nesmírně zhoubný účinek. Z tohoto důvodu se výzkumníci již od prvních pokusů učiněných s psychedelickými látkami snaží nalézt způsob, jak předvídat účinek, který by tyto látky mohly mít na člověka, jemuž jsou aplikovány. Hledání způsobů, jak předvídat reakci na psychedelika a jejich terapeutický výsledek, bylo jedním z cílů rozsáhlé klinické studie, kterou naše výzkumná skupina prováděla na Středisku psychiatrického výzkumu v Marylandu. Pro tento účel jsme vyzkoušeli celou škálu standardních psychologických testů včetně Minnesotského vícefázového osobnostního inventáře (MMPI), Shostromova testu osobní orientace (POI), Roscharchova testu, mého vlastního Dotazníku o psychedelickém prožitku (PEQ) a dalších. Tento výzkum potvrdil mé předchozí poznatky získané na Institutu psychiatrického výzkumu v Praze i závěr, který jsem vyvodil ze studia odborné literatury, že výsledky testů sestavených a běžně používaných v rámci západní psychologie, nemají pro tento účel v podstatě žádný význam. Je ironií osudu, že po letech marného úsilí, jsem konečně objevil nástroj, jenž mi tyto predikce umožňuje, avšak, který je ještě kontroverznější než samotná psychedelika. Tím nástrojem je astrologie, obor, který jsem dokonce i po letech studia transpersonálních jevů, měl tendenci odmítat jako směšnou pseudovědu. Tento postoj k astrologii jsem zásadně změnil až v důsledku spolupráce s psychologem a filozofem Richardem Tarnasem, který je již dlouhá léta mým blízkým přítelem a spolupracovníkem. Rick je jedním z nejskvělejších a nejkreativnějších současných astrologů, který ve své výzkumné práci uplatňuje široký obzor klasického vzdělání a důvěrnou znalost neobvyklých stavů vědomí, což bylo také tématem jeho doktorské disertační práce. Své dílo obohacuje mimořádným rozsahem vědomostí z historie a kultury lidstva. Společně jsme řadu let zkoumali astrologické vazby na mystické zážitky, psychospirituální krize, psychotické projevy, psychedelické stavy a prožitky z holotropních dýchání. Tato práce nám odhalila, že pomocí astrologie, konkrétně studia tranzitů planet, je možné předvídat obsah a připravit načasování holotropních stavů vědomí. Naše systematické studium vzájemných vztahů mezi přírodou, obsahy holotropních stavů a tranzitů planet mě přesvědčilo, že kombinace hluboké prožitkové terapie s archetypální psychologií a astrologií tranzitů planet představuje pro psychiatrii nejslibnější strategii v příštím miléniu. Jsem si plně vědom, že se jedná o velmi odvážné tvrzení, zejména uvážíme-li skutečnost, že většina vědců hlavního proudu, podobně jako kdysi já sám, považuje astrologii za obor, jenž se v principu neslučuje s vědeckým světonázorem. Pro náležité zdůvodnění využití astrologie z filozofického a vědeckého hlediska bych potřeboval mnohem více prostoru, než mi umožňuje rozsah této přednášky. Zájemce bych odkázal na práci Richarda Tarnase, který je na tento úkol mnohem lépe připraven (Tarnas 1991, 1995, v tisku). V tomto kontextu se pouze stručně zmíním o změnách v postavení, jimiž astrologie v průběhu lidské historie prošla a poukáži na důkazy svědčící ve prospěch této dávné disciplíny, které vyplynuly z moderního výzkumu holotropních stavů vědomí. Astrologie je dávným uměním i vědním oborem, jehož počátky pravděpodobně sahají až do Mezopotámie období třetího tisíciletí před. Kr., odkud se rozšířilo do Indie a Řecka. Astrologie se zakládá na teorii vesmírného souladu, přičemž její základní krédo "jak nahoře tak dole", vyjadřuje předpoklad, že v mikrokosmu lidské psýché se zrcadlí makrokosmos, a že v pozemském dění se odráží nebeské procesy. Řečtí astrologové v helénistickém období upřesnili astrologické výpočty a jednotlivým planetám přiřadili názvy i význam podle jednotlivých mýtických bohů. Tento systém posléze uplatňovali při předvídání nejen kolektivních událostí , ale i situací objevujících se v životech jedinců. Pochopení významu planet, jejich postavení, geometrických aspektů a jejich vlivu na lidské záležitosti bylo poprvé zpracováno v podobě sjednocené syntézy Ptolemaiovy astrologie. Generace astrologů v průběhu dalších staletí Ptolemaiův systém dále rozšířily, upravily a vytříbily. Astrologie ve své plně rozvinuté řecké formě dominovala téměř po celých 2000 let náboženství, filozofii i vědě tehdejší pohanské a později křesťanské Evropy. Moderní astrologové s využitím astronomických objevů a díky vynálezu hvězdářského dalekohledu mohli do původního systému začlenit také tři vnější planety - Uran, Neptun, Pluto, které nebyly do té doby známé, a následně prostudovat a popsat i jejich archetypální význam. Astrologie, podobně jako mnohé další esoterické systémy, se stala jednou z obětí racionalismu a materialismu, který vyplynul z vědeckotechnické revoluce. Její odmítnutí se nezakládalo na vědeckém důkazu, který by potvrzoval, že její premisy jsou chybné, ale protože se neslučovala se základními metafysickými předpoklady západní vědy ovládané monistickým materialismem. Abych byl konkrétnější, pro její odmítnutí ze strany materialistické vědy existovaly další důležité důvody. Západní věda popisuje vesmír jako neosobní a převážně neživý mechanický systém, tedy jakýsi superstroj, který stvořil sám sebe, přičemž se řídí objektivními mechanickými zákony. Život, vědomí a inteligence se více či méně považují za náhodné produkty hmoty. Oproti tomu astrologie vychází z předpokladu, že vesmír je dílem vyšší inteligence, jenž se zakládá na nepředstavitelně složitém mistrovském plánu a v němž se odráží vyšší účel a řád. V astrologickém stanovisku je velmi přesně vyjádřen původní význam řeckého výrazu Kosmos, podle kterého se svět chápe jako inteligentně uspořádaný, strukturovaný a koherentní vzájemně propojený systém, v němž lidstvo tvoří integrální součást celku. Z tohoto úhlu pohledu lidský život není pouhým výsledkem náhodných sil ovládaných nevypočitatelnou nahodilostí, ale sleduje určitou předem vytyčenou trajektorii, která má jistou návaznost na pohyb nebeských těles a lze jí alespoň částečně intuitivně předvídat. Astrologické myšlení ve svém jádru počítá s existencí archetypů, nebo-li prapůvodních principů, které tvoří prazáklad struktury hmotného světa, jíž také prostupují a formují. Tendence interpretovat svět na základě archetypálních principů se poprvé projevila v antickém Řecku a představuje jeden z nejnápadnějších charakteristických znaků starořecké filosofie a kultury. Archetypy je možné chápat z několika různých perspektiv. V homérské epice přejímají formu personifikovaných mytologických božstev, například Dia, Poseidona, Héry, Afrodity nebo Pluta. V Platónově a Sokratově filosofii jsou popisovány jako čisté metafysické principy - Ideje anebo Formy, které disponují vlastní samostatností a nachází se v oblastech, jež jsou lidským smyslům nedosažitelné. V dvacátém století oživil koncepci archetypů psychiatr C.G.Jung, který je začlenil do rámce moderní psychologie, kde je popisuje především jako psychologické principy (Jung 1959). Existence skrytých a neviditelných dimenzí reality představuje pro materialistickou vědu zcela neakceptovatelnou myšlenku, pokud by se nejednalo o dimenze, jejichž podstata je hmotná a které je možné zpřístupnit prostřednictvím přístrojů, jejichž možnosti přesahují rozsah našich smyslů, například mikroskopů, teleskopů anebo senzorů pro detekci různých pásem elektromagnetického záření. Proto také, jak jsem se již zmínil, akademičtí psychiatři používají velmi úzký koncepční rámec, který se omezuje výhradně na oblast postnatální biografie a Freudova individuálního nevědomí. Podle nich je představa a zejména prožitek archetypů patologickým produktem mozkové činnosti, který si žádá léčbu pomocí trankvilizační medikace. Další větší překážkou k serióznímu pochopení astrologie je deterministické myšlení západní vědy, která z této perspektivy chápe vesmír jako řetězec příčin a následků, řečeno jinými slovy, tvrdí, že veškeré procesy probíhající ve vesmíru jsou podřízeny principu kauzality. Jedinou znepokojující výjimkou k tomuto pravidlu je otázka původu vesmíru nebo-li "příčiny všech příčin", která se však ve vědeckých diskusích a pojednáních zřídkakdy objevuje. Tudíž kauzalita představuje pro kritiky astrologie jedinou možnost vlivu, kterou si obvykle dokáží představit a vzít v úvahu, proto je pochopitelné, že myšlenku přímého hmotného vlivu planet na psýché a dění ve světě pokládají za nepřijatelnou a absurdní. Konečně také důraz, jenž astrologie klade na okamžik zrození, nedává akademickým psychologům a psychiatrům žádný smysl, protože biologický porod není pro ně psychologicky relevantní událostí, jelikož neuznávají perinatální úroveň nevědomí. Jejich postoj se zakládá na velice pochybném předpokladu, že mozek novorozence není schopen registrovat traumatické vlivy porodu, neboť proces myelinizace (formování tukových myelinových obalů pokrývajících neurony) není v okamžiku porodu plně dokončen. Několik desetiletí systematického výzkumu holotropních stavů přineslo nesčetné množství výsledků, které podkopávají základní pilíře materialistické vědy a nabízí řadu důkazů svědčících ve prospěch astrologie. Zmíněné výsledky potvrzují: 1. existenci transpersonálních zážitků, jenž jsou svědectvím o oduševněném vesmíru, který je prostoupen vědomím a kreativní kosmickou inteligencí. 2. možnost přímého prožití duchovních realit, včetně archetypálních postav a oblastí. 3. existenci synchronicit, které představují významnou a konstruktivní alternativu k principu kauzality. 4. rozhodující psychodynamický význam prožitku porodu na psychologický rozvoj a život jedince. 5. mimořádně prediktivní potenciál astrologických tranzitů vzhledem k povaze, načasování a obsahu holotropních stavů vědomí. 1. Důkaz o oduševnělosti vesmíru. Již dříve jsme mohli pozorovat, že studium holotropních stavů vědomí přináší pádné důkazy o tom, že transpersonální prožitky není možno zavrhovat jako irelevantní psychotické projevy. Skutečnost, že umožňují přístup k novým a přesným informacím o různých aspektech bytí, je bezpochyby potvrzením, že se jedná o fenomény sui generis (svého zvláštního druhu), jenž otřásají samotnými základy materialistické vědy. Odhalují, že vesmír je v podstatě sjednocenou sítí událostí probíhajících ve vědomí a je prostoupen vyšší inteligencí s tím, že odráží také jistý vyšší řád. Tyto prožitky, kromě jiného předkládají empirický důkaz, že individuální lidská psýché nemá žádné hranice a je v podstatě souměřitelná s veškerým bytím, čímž potvrzuje základní tezi mnohých esoterických systémů, včetně astrologie - že v mikrokosmu se zrcadlí makrokosmos. 2. Empirické potvrzení existence archetypů. Holotropní stavy poskytují přímý přístup k prožitkům spirituálních (numinózních) dimenzí bytí, včetně archetypů, což má nesmírný význam, neboť koncepce archetypů sehrává v astrologii zásadní roli. Ve dvacátém století se C. G. Jungovi podařilo oživit dávnou ideu archetypů a začlenit je ve formě psychologických principů, nebo-li prapůvodních organizačních vzorců psýché, do rámců moderní hlubinné psychologie (Jung 1959). Jung a jeho následovníci prozkoumali a podrobně popsali význam úlohy, kterou archetypy v životě jednotlivců, národů i přírody sehrávají. Jungovsky orientovaní autoři, ve svých četných odborných článcích, knihách i v populární literatuře, předkládají názor, že se v naší osobní charakteristice a chování projevuje dynamika mocných archetypálních principů (Shinoda Bolen 1984, 1989), a že ve svém každodenním životě ztvárňujeme archetypální témata (Campbell 1972). Důležitým charakteristickým znakem archetypů je, že nejsou svázány s činností lidského mozku, ale že působí v transcendentálních oblastech a mají synchronicitní vliv nejen na psýché jedinců, nýbrž i na události odehrávající se v hmotném světě. Propojení vědecké astrologie s archetypální psychologií vycházející z díla C.G. Junga vyjadřuje v obou oblastech mimořádný posun směrem kupředu, neboť do kreativního a imaginativního světa hlubinné psychologie vnáší matematickou preciznost astronomie a nesmírně tím obohacuje možnosti teoretických variant a klinických předpovědí. Akademičtí psychologové a psychiatři dosud považují Jungovu teorii za nepodloženou a spekulativní a odmítají se jí vážně zabývat. Ovšem moderní výzkum vědomí, tím že prokázal možnost přímého prožitku archetypů v holotropních stavech vědomí, zcela bez pochyby potvrzuje i jejich existenci. V jiných kontextuálních souvislostech jsem publikoval případy, které ilustrují, jak transpersonální prožitky zahrnující archetypy mohou poskytovat zcela nové informace o mytologických prvcích z kultur, které prožívající evidentně nemohl znát (Grof 1985, 1988, 1992). 3. Objev synchronicity. Jedním z hlavních důvodů pro tak zarputile odmítavý postoj k astrologii je tendence myslet v kauzálních pojmech. Vzpomínám si na jednu ze žhavých diskusí, které jsem vedl s Carlem Saganem o transpersonální psychologii, kdy mi mimo jiné řekl: "Astrologie je snůška holých nesmyslů, tím jak tady stojím, mám na tebe určitě větší vliv než Pluto." Je jasné, že o tomto tématu uvažoval z hlediska hmoty, vzdáleností, gravitačních sil a dalších fyzikálních veličin, což je naprosto zcestný přístup. Kritici astrologie, podobně jako Carl Sagan, nechápou, že astrologové používají důmyslné paradigma, které počítá se synchronistickými vazbami působícími mezi planetami, lidskou psýché a vnějšími událostmi. Proto, abychom astrologii porozuměli, musíme uvažovat v synchronistických pojmech. V rámci transpersonálních vzdělávacích seminářů a akademických kurzů na Kalifornském institutu integrálních studií (CIIS), které probíhají pod názvem Psýché a Kosmos, jsme presentovali společně s Richardem Tarnasem své výsledky týkající se tématiky vztahů mezi psýché a vesmírem. První věcí, kterou si vždy snažíme ujasnit, než přistoupíme k jakékoliv diskusi na toto téma, je, že pokud chceme hovořit o souvztažnosti prožitků a událostí s planetárními pohyby a aspekty, v žádném případě nemůžeme implikovat kauzální vliv nebeských těles na lidskou psýché či události v hmotném světě. Způsob, jakým je třeba v souvislosti s astrologií uvažovat, lze znázornit na jednoduchém příkladu. Když se podívám na své hodinky, které mám přesně seřízené a ty mi ukazují, že je sedm hodin, mohu z toho usoudit, že všechny hodinky a hodiny, jenž se nachází ve stejném časovém pásmu a jsou správně nastavené, budou rovněž ukazovat sedm hodin. Dále mohu s dostatečnou jistotou předpokládat, že když zapnu televizor, budu si moci naladit zprávy začínající v sedm hodin, anebo, že v restauraci, kde jsem si rezervoval stůl na sedm hodin, mě bude místní personál očekávat. Tato skutečnost přirozeně neznamená, že by mé hodinky měly přímý vliv na jiné hodinky a hodiny nacházející se v daném prostředí nebo že by byly příčinou televizních zpráv či zasahovaly do vědomí zaměstnanců restaurace. Všechny tyto události jsou prostě synchronizovány vzhledem k astronomickému času, nebo-li skryté dimenzi, jež působí jakoby "z jiného prostoru" a nelze ji přímo vnímat. Stejným způsobem je možné chápat i astrologii, to znamená, že v univerzálním schématu věcí a dějů jsou pohyby planet a geometrické aspekty, jenž spolu utvářejí ve vzájemné vztahu se skrytou archetypální dynamikou, která dává dění ve fenomenálním světě konkrétní formu. Tím, že jsou planety viditelné, lze je také využít k odvození situací probíhajících v archetypální oblasti anebo aplikovat zmíněný příklad a odhadnout, jaký je "čas" ve světě archetypů. Princip synchronicity , jako významnou alternativu k lineární kauzalitě, poprvé komplexně analyzoval C.G.Jung. Podle něho je synchronicita akauzálním principem, který se vztahuje na smysluplné koincidence, které jsou mezi sebou odděleny časem a/nebo prostorem (Jung 1960). Ačkoliv se Jung zajímal o zvláštní shody okolností vyskytující se v lidském životě obecně, svou pozornost přesto zaměřil především na situace, v nichž se různé vnější události smysluplně pojily s vnitřními prožitky, například sny, představami a vizemi. Termínem synchronicita označoval celou škálu různých mimořádných koincidencí. Z tohoto hlediska ji definoval jako "projev psychického stavu vyskytující se současně s jednou či vícero vnějších událostí, které se jeví jako smysluplné paralely k momentálnímu subjektivnímu stavu." Synchronicita může nabývat různých podob, někdy dochází k propojení jedinců a událostí vyskytujících se na různých místech, jindy zase v různých časech. Jung, z důvodu hluboce zakořeněné víry v princip kauzality, který společnost vnímala jako jeden z hlavních přírodních zákonů, dlouhá léta váhal s publikací svých vypozorovaných výsledků, které se této koncepci zcela vymykaly. S vydáním své práce zabývající se tímto tématem vyčkával, dokud se jemu, ale i dalším odborníkům, nepodařilo shromáždit doslova stovky přesvědčivých příkladů o synchronicitě, teprve potom nabyl absolutní jistotu, že může předložit něco velmi hodnotného. Důležitou skutečností, která hrála v jeho prospěch, bylo, že jeho teorii synchronicity podporovali také dva průkopníci moderní fyziky Albert Einstein a Wolfgang Pauli. Z hlediska naší diskuse není bez zajímavosti, že Jung ve svém průlomovém díle Synchronicita: Akauzální spojovací princip (Jung 1960) hovoří konkrétně o astrologii. Při práci s holotropními stavy se zvláštní synchronistické události vyskytují tak běžně, že je lze mimo jakoukoliv pochybnost považovat za spojující princip, který představuje důležitou alternativu ke kauzalitě. V průběhu meditativní praxe, psychedelické terapie, holotropního dýchání anebo spontánních psychospirituálních krizí se častokrát stává, že obsahy vystupující z nevědomí a nadvědomí se zapojují do hravé souvztažnosti s různými aspekty konsensuální reality. Tato skutečnost zpochybňuje naše nejzákladnější předpoklady o realitě a zcela stírá dělící hranice, které obvykle klademe mezi vnitřní a vnější svět. Typickým příkladem je výskyt nápadných synchronistických událostí v průběhu života lidí, kteří určitým způsobem zpracovávají znovuprožití biologického porodu a současně se snaží tuto vzpomínku integrovat do svého vědomí. Tito lidé, pokud je proces vnitřního zkoumání zavede až do těsné blízkosti prožitku smrti ega, avšak bez toho, že by byl dokončen, se ve svém každodenním životě častokrát setkávají s nápadnou kumulací nebezpečných situací, zranění a nehod. Považuji za důležité zdůraznit, že zde hovořím o událostech, které zapříčinili jiní lidé nebo vnější okolnosti a nejsou tedy důsledkem sebedestruktivních sklonů. U lidí, kteří ve svém vnitřním procesu prožijí smrt ega a psychospirituální zkušenost znovuzrození, se tyto situace začnou urovnávat, a to stejně zázračným způsobem, jakým se rozvinuly. Zdá se, že jednotlivec v tomto stádiu osobní transformace musí řešit téma destrukce, avšak má volbu prožít ji jako vnitřní proces anebo se s ní setkávat v reálném životě. Jedná se přesně o situace, které astrologové vyvozují z vlivu obtížných tranzitů planet. Neméně pozoruhodné synchronicity provází také různé formy transpersonálních zážitků. Synchronistické události mnohokrát provází prožitky z minulých životů a často k nim dochází také v průběhu vnitřní konfrontace s archetypálními výjevy. Jestliže lidé prochází intenzivním vnitřním procesem a řeší archetypální témata Anima, Animy, Moudrého Starce nebo Děsivé Matky, budou se i ve svém každodenním životě často setkávat s lidmi, kteří tyto postavy ztělesňují. Podobně, jestliže člověk prochází silnými šamanskými zážitky, v nichž se mu zjevuje duch zvířecího průvodce, může se stát, že se s tímto zvířetem bude setkávat v různých životních situacích a to v takové četnosti, která je mimo rámec jakékoliv racionální pravděpodobnosti. Mnozí lidé mají také zkušenost, že když se nesobecky zapojili do určité činnosti, k níž získali inspiraci z transpersonálních rovin psýché, zažívali také neuvěřitelné synchronicity, které jim překvapivě usnadňovaly práci. S podobnými situacemi mám vlastní zkušenosti, a také jsem je ve svém díle popsal (Grof 1998). 4. Psychologický význam porodu: Práce s holotropními stavy uvádí na pravou míru mylnou představu akademické psychiatrie, která tvrdí, že aby biologický porod mohl mít nějaký dopad na mentální stav, emoční život a chování jedince, muselo by v jeho průběhu dojít k trvalému poškození mozkových buněk. Jak jsme již mohli vidět, tento náročný prožitek zanechává na člověku silný otisk emocí a fyzických pocitů, které v interakci s postnatálními událostmi napomáhají rozvíjet různé emoční a psychosomatické poruchy. Kromě toho celková struktura porodního prožitku má také tendenci projevovat se podle toho, jak řešíme neustále se měnící životní situace a přistupujeme ke složitým úkolům a činnostem. Také jsme mohli pozorovat, že perinatální matrice působící v psýché jedinců mohou sehrávat významnou roli při jejich angažování do kolektivních sociálně-politických událostí a kulturních hnutí. Tato pozorování výrazně podporují stanovisko astrologie, která přikládá velký význam okamžiku porodu a zdůrazňuje jeho mocný vliv na psýché jedince. Rovněž potvrzují další základní astrologickou tezi, podle níž lze přesně definovat vztahy mezi rozsáhlým děním ve společnosti a událostmi v životě jedinců. Astrologie předkládá názor, že významná hnutí a události v historii lidstva jsou v korelaci s postavením planet i jejich vzájemným vztahy. Rozsah a povahu účasti jedinců na tomto kolektivním dění a konkrétní události v jejich životě určují osobní planetární tranzity, které zase odráží vztah mezi mundánními tranzity a nativním horoskopem jedinců. K tomuto tématu se ještě vrátíme, až budu hovořit o základních astrologických principech. 5. Vzájemné vazby mezi holotropními stavy a tranzity planet. Výzkum holotropních stavů, jak naznačují zmíněná pozorování, nejenže poukazuje na světonázor a teorii osobnosti, jenž se v zásadě shodují s astrologickým stanoviskem, ale shromáždil také pozoruhodné důkazy, které vcelku konkrétně potvrzují základní astrologické předpoklady. Z tohoto hlediska odhalil existenci systematických vzájemných vazeb mezi přírodou, obsahy holotropních stavů vědomí a tranzitů planet konkrétního jedince. Byl to Richard Tarnas, který poprvé postřehl, že by mezi astrologií a mým výzkumem holotropních stavů vědomí mohla existovat důležitá vazba, jelikož si uvědomil, že můj popis fenomenologie čtyř perinatálních matricí, jenž se zakládá na pozorováních, která jsem prováděl zcela nezávisle ještě řadu let předtím, než jsem vůbec o astrologii něco znal, se úžasně podobá popisu astrologických archetypů, který se přiřazuje čtyřem vnějším planetám sluneční soustavy. Pozitivní aspekt BPM I, který je charakterizován prožitky z období nenarušeného nitroděložního života, jenž se vyznačují zejména stíráním hranic, oceánickou extází, pocity vesmírné jednoty, transcendencí a mystickými dimenzemi reality, má bezpochyby neptunské vlastnosti. Totéž platí i pro negativní aspekt BPM I, který se spojuje s regresivními prožitky narušovaného prenatálního období, zde však stírání hranic nemá mystickou ale psychotickou povahu, a vede ke zmatkům, halucinacím, pocitům chemické intoxikace a paranoidnímu vnímání reality. O souvislostech mezi touto matricí a intoxikací alkoholem nebo narkotiky a závislostí na těchto prostředcích jsme již také hovořili. Astrologové veškeré tyto charakteristiky popisují jako stinnou stránku neptunského archetypu. Mezi dominantní rysy BPM II patří strach ze stárnutí a smrti, těžký úděl a tvrdá práce, deprese, útlak, omezování a hladovění. Tato matrice přináší pocity vlastní nedostatečnosti, méněcennosti a viny. Je spojována se skepticismem, hlubokým pesimismem, zdrcující krizí ve vnímání smyslu existence, neschopností z čehokoliv se radovat a ztrátou kontaktu s božskou dimenzí reality. V astrologii se tyto vlastnosti přiřazují archetypu Saturnu. Zvlášť výstižná a překvapivá je astrologická souvislost s prožitkovými aspekty BPM III, neboť tato matrice vyjadřuje neobvyklou kombinaci prvků, jenž charakterizují finální fázi biologického porodu - to znamená intenzivní a nepolevující nápor základních pudových sil, kolizi titánských energií, dionýskou extázi, zrod, sex, znovuzrození, eliminaci a skatologické prvky. Z astrologického hlediska se jedná o atributy archetypu Pluta. A konečně fenomenologie BPM IV úzce souvisí s archetypem Uranu. Bývá charakterizována motivy nečekaného a překvapivého vyřešení obtížných situací, průlomem a transcendencí hranic, osvíceneckými vhledy, prométheovským prozřením a pozvednutím k novým úrovním vědomí a chápání. Ještě překvapivějším objevem než to, že si Richard Tarnas povšiml nápadných souvislostí mezi fenomenologií perinatálních matric a planetárních archetypů, byla skutečnost, že v holotropních stavech docházelo k prožitkové konfrontaci s těmito matricemi pravidelně v obdobích, kdy se konkrétní jedinec zrovna nacházel pod vlivem důležitých tranzitů odpovídajících planet. Tuto souvislost jsme si mohli v průběhu let ověřit na tisících vypozorovaných situacích. O těchto pozoruhodných vzájemných vazbách budu ještě podrobně hovořit a pokusím se je doložit na studiích některých případů. Nativní i tranzitní astrologie rovněž umožňuje hlubší pochopení další důležité koncepce, která vyplynula z mého psychedelického výzkumu. Při této práci jsem si velmi brzy všiml, že se emočně relevantní vzpomínky mých klientů neukládají v nevědomí jako nějaká mozaika z izolovaných otisků, ale v podobě komplexních dynamických konstelací, které jsem pojmenoval systémy COEX, což vyjadřuje zkratku pro termín "systems of condensed experience" (systémy zhuštěné zkušenosti). Systém COEX se skládá z emočně nabitých vzpomínek z různých období našeho života, které se navzájem podobají kvalitou emocí anebo fyzických vjemů, jenž společně sdílejí. Každý systém COEX obsahuje základní téma, které prostupuje veškeré jeho vrstvy a je jejich společným jmenovatelem. Jednotlivé vrstvy poté obsahují variace na toto základní téma, které se projevují v různých obdobích života daného jedince. Vrstvy určitého systému mohou kupříkladu obsahovat závažné vzpomínky, kdy byl člověk vystaven ponížení, degradaci a zostuzení, které narušují jeho sebevědomí. V jiném systému COEX se společným jmenovatelem může stát úzkost z následků různých otřesných a šokujících prožitých situací nebo klaustrofóbní a dávivé pocity evokované tísnivými a omezujícími okolnostmi. Dalším společným motivem může být odmítání a emoční deprivace, v jejichž důsledku dochází k nárůstu nedůvěry vůči mužům či ženám anebo lidem obecně. U situací, které vyvolávají hluboké pocity provinění a vlastního selhání, je možné mezi charakteristické příklady zařadit události, v jejichž důsledku člověk nabyl přesvědčení, že sex je cosi nebezpečného a nechutného anebo i konfrontaci s nevybíravou agresí a násilím. Zvlášť významné jsou systémy COEX, jenž obsahují vzpomínky na situace, kdy došlo k ohrožení života, zdraví a tělesné integrity. Systémy COEX jsem v raných údobích mého psychedelického výzkumu, kdy jsem také poprvé objevil jejich existenci, popisoval jako principy ovládající dynamiku biografické úrovně nevědomí. V té době se mé chápání psychologie vázalo na úzký biografický model psýché, který jsem převzal od mých učitelů, převážně freudovsky založených analytiků. Kromě toho v počátečních sezeních v rámci terapeutických sérií, zejména když se podávaly nižší dávky, nejčastěji dominoval biografický materiál. Postupem času, když jsem načerpal bohatší a extenzivnější zkušenosti, bylo však jasné, že kořeny systémů COEX sahají mnohem hlouběji. Z názoru, který v současnosti zastávám, vyplývá, že konstelace systému COEX jsou zakotveny v porodním traumatu, kterým jsou také prostoupeny, a dynamicky se pojí k některé perinatální matrici anebo jejímu specifickému aspektu. Prožitek biologického porodu je z hlediska emocí a fyzických vjemů natolik komplexní a bohatý, že v prototypové formě obsahuje základní témata veškerých možných systémů COEX. Avšak kořeny klasického systému COEX sahají ještě dál a v mnoha formách obsahují i různé transpersonální jevy jako jsou zážitky z minulých životů, jungovské archetypy, vědomá ztotožnění s různými zvířaty a jiné. Chápání dynamiky systému COEX jsem si naposledy utříbil na základě překvapivého zjištění, že povaha i obsah významných systémů COEX projevujících se v psýché jedince vykazuje nápadné korelace s hlavními aspekty planet jeho nativního horoskopu. Kromě toho lze pozorovat, že načasování biografických vrstev systémů COEX se shoduje s obdobím, kdy tyto nativní aspekty byly aktivovány důležitými planetárními tranzity. Tímto tato zjištění, jak jsem si mohl při své klinické práci opakovaným pozorováním ověřit, vrhají nové světlo i na dynamiku vazeb mezi biografickými, perinatálními a transpersonálními složkami systémů COEX. Astrologie, především však astrologie tranzitů planet, právě kvůli těmto překvapivě přesným korelacím s dynamikou systému COEX, perinatálními matricemi a transpersonálními prožitky, se ukazuje být pro oblast výzkumu vědomí onou dlouho hledanou rosettskou deskou, jelikož poskytuje klíč k pochopení povahy a obsahu současných, minulých i budoucích holotropních stavů, ať už vyvolaných spontánně nebo záměrně. Pozornost zaměřená na korelace týkající se minulých prožitků má sice především teoretický význam, ovšem zkoumání současných tranzitů může posloužit jako nesmírně užitečný nástroj při práci s lidmi, kteří prochází psychospirituální krizí, a zejména však možnost připravovat si pozoruhodně přesné předpovědi vycházející z očekávaných tranzitů planet má neocenitelnou hodnotu pro plánování psychedelických a holotropních sezení. Po tomto obecném úvodu můžeme na astrologii pohlédnout z bližší perspektivy a pokusit se ji chápat také jako referenční systém pro práci s holotropními stavy. Nicméně, není možné, abych v tomto referátu podal úplný a vyčerpávající rozbor významu astrologie pro účely výzkumu vědomí, psychiatrie a psychologie. Nicméně, toto téma má pro práci s holotropními stavy tak zásadní význam, že bych rád alespoň schématicky pohovořil o základních astrologických principech a možnostech jejich využití pro tuto oblast. Věřím, že se mi podaří u čtenářů, kteří s touto disciplínou nejsou ještě příliš obeznámeni, podnítit hlubší zájem o čerpání dalších informací z bohaté škály astrologické literatury. Pokud si člověk žádá přesvědčivé zhodnocení tohoto pozoruhodného nástroje a má zájem provádět vlastní pozorování, je nezbytné, aby se astrologií začal seriózně zabývat, a sice buďto jako klient zkušeného a kovaného astrologa anebo, ještě lépe, vlastním studiem. Zájemce, kteří se chtějí tímto oborem vážněji zabývat, bych rád odkázal na práce věci znalých odborníků, zvlášť však na dílo Roberta Handa a Richarda Tarnase. Robert Hand napsal skvělou knihu zaměřenou na pochopení významu tranzitů planet (Hand 1976) a mistrovské dílo Richarda Tarnase "Passion of the Western Mind" (Vášeň západní mysli) (Tarnas 1991) analyzující vývoj evropského myšlení od předsókratovského období až po post-moderní dobu má své pokračování v díle nazvaném "Psyche and Cosmos (Psýché a Kosmos), které s nesmírnou pečlivostí dokumentuje astrologické souvislosti, jenž doplňují jeho předchozí práci (Tarnas, v tisku). Další Tarnasova kniha Prometheus the Awakener (Prométheus buditel) (Tarnas, 1995), která zkoumá archetypální význam planety Uran, je výbornou ukázkou svědčící o jeho přístupu k archetypální psychologii a astrologii. Základní referenční systém používaný v astrologické práci kalkuluje se vzájemnými úhlovými vztahy mezi deseti nebeskými tělesy (Sluncem, Lunou a osmi planetami) zaznamenanými v nativním horoskopu (aspekty) a úhlovými vztahy mezi nativním postavením těchto desíti těles a jejich pozicí v libovolném konkrétním čase (tranzity). Kromě toho významnou úlohu sehrávají také vztahy těchto těles k systému souřadnic, zejména k osám ascendent/descendent a zenit/nadir. Hovoříme zde o koncepčním rámci a referenčním systému, který se vyznačuje nesmírnou složitostí, proto není ani možné v kontextu tohoto referátu předložit k tomuto fascinujícímu tématu případnou obhajobu anebo podat vyčerpávající vysvětlení. Navíc předpokládám, že mnozí čtenáři mají o astrologii pouze povrchní znalosti a mnozí další nemají žádné. Tudíž, tento úkol si budu muset ponechat na některou z příštích publikací věnovanou konkrétně tomuto tématu, kterou se nám, jak doufám, podaří společně s Richardem Tarnasem někdy zpracovat. Nativní horoskop, nebo-li radix, představuje dvourozměrný obraz situace na obloze zachycující okamžik narození jedince. Jedná se o kruh, který je rozdělen horizontální a vertikální osou na čtyři kvadranty. Obvod tohoto kruhu se dále dělí na 360 stupňů a dvanáct třicetistupňových úseků, z nichž každý náleží k jednomu z dvanácti znamení zvěrokruhu. Toto vše tvoří pozadí, v jehož kontrastu horoskop znázorňuje postavení planet i jejich vzájemné úhlové vztahy. Planety zastupují základní archetypální principy nebo síly a jejich vzájemné úhlové vztahy, nebo-li aspekty, odráží vlivy, jenž mezi těmito archetypy působí. Astrologie pracuje s deseti "planetami", neboť tento výraz aplikuje také na Slunce a Lunu, což odpovídá původnímu významu řeckého slova planetes, - "tulák", jinými slovy jedná se o nebeské těleso, které se pohybuje po vlastní trajektorii, aniž by sledovalo celkový pohyb oblohy. Astrologickým znamením, podobně jako planetám, se přiřazuje určitá archetypální energie. Zvláštní význam mají čtyři body, v nichž se souřadnice dotýkají obvodu kruhu, které se nazývají ascendent, descendent, střed nebe nebo-li zenit a hlubina nebe nebo také nadir. Planeta, která v okamžiku zrození vychází nad horizontem, se v horoskopu objeví v blízkosti ascendentu, další, která se nachází přímo nad hlavou zrozence, bude zaznamenána u středu nebe a pokud některé nebeské těleso právě zapadá pod horizont, zakreslí se u descententu. Planeta, zaznamenaná na spodní části horoskopu, se nachází přímo pod našimi chodidly v té části oblohy, kterou nemůžeme vidět. Objeví-li se planeta v okamžiku jedincova zrození v úzkém orbisu od těchto čtyř bodů, má podle mínění astrologů i odpovídající archetyp zvlášť silný vliv na život tohoto jedince. Zastavme se na chvíli u vlastností archetypů, které se spojují s jednotlivými planetami a jejich specifickými energiemi a začněme nejdříve u obou světel - Slunce a Luny. Slunce vyjadřuje ústřední princip životní energie a osobní totožnosti, světlé podstaty osobnosti nebo vědomého já. Řídí vůli jedince i jeho tendenci vystupovat jako samostatné individuum. Archetypální energie Slunce má mužskou nebo-li jangovou podstatu, tudíž Slunce může poukazovat na důležité mužské postavy objevující se v životě zrozence. Archetypy jakýchkoliv planet, jenž utváří významné aspekty se Sluncem budou mít zvlášť výrazný vliv na život i charakter zrozence. Oproti tomu Luna symbolizuje ty části osobnosti, které jsou vědomému egu ukryty, tedy určitou hlubokou matrici a psychosomatickou složku vlastního já. Úzce souvisí s emočně a instinktivně reaktivními aspekty osobnosti a psýché, jichž si nejsme vědomi. Tento archetyp poukazuje na souvislost s ženským nebo-li jinovým principem, s raným dětstvím a vztahem mezi matkou a dítětem, důležitými ženskými postavami objevujícími se v průběhu života a odkazem předků. Archetypy planet, které s Lunou vytváří důležité aspekty by měly mít v životě jedince zvlášť velký význam, což se má projevit v oblastech života, jímž vládne právě Luna.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama