Grof a astrologie 2

13. prosince 2010 v 18:25 | *L* |  postahováno
Archetyp Merkuru souvisí s intelektem, rozumem nebo také tím, co označujeme termínem Logos. Vládne mentální činnosti, determinuje schopnost vnímat a učit se, formulovat a vyjadřovat myšlenky a používat slova i jazyk. Je rovněž spojován se schopností pohybovat se, přepravovat se, seznamovat se s jinými lidmi, stýkat se a komunikovat s nimi. Hlavní aspekty mezi Merkurem a ostatními planetami vypovídají o způsobu, jak člověk přijímá a předává informace, o povaze prosazování jeho intelektuálních funkcí a naznačují směr, v němž by se chtěl vzdělávat. Mytologickou postavou pro tento archetyp je řecký bůh Hermes (římský Mercurius), který plní úlohu posla bohů a průvodce duší mezi realitami. Archetyp Venuše bývá spojován především s principem lásky nebo-li Érotu. Nachází své vyjádření jako jinový aspekt smyslnosti a sexuality v touze po romantice, partnerství, společenských vztazích a v procesu někoho přitahovat anebo být někým přitahován. Venuše rovněž ovládá estetickou vnímavost, její projev v uměleckých činnostech a vypovídá o smyslu pro harmonii. Hlavní aspekty, jenž spojují Venuši s ostatními planetami, poukazují na významné souvislosti se schopností věnovat i přijímat náklonnost a lásku, s povahou našich vzájemných společenských vztahů a zejména romantických prožitků, dále s uměleckými zájmy, nadáním, popudy a vyjadřovacími schopnostmi. Tento archetyp nachází svůj mytologický obraz v postavě řecké bohyně lásky a krásy Afrodity nebo římské Venuše. Archetyp Marsu vyjadřuje princip dynamické energie, spouštěcích a hnacích impulsů. V materiální oblasti bývá spojován s přírodními i technologickými silami, válkami a dalšími konfliktními a násilnými událostmi, vitalitou, atletickou zdatností a jangovým aspektem sexuality. Na psychické úrovni odpovídá za ambice, snahu prosadit se, soutěživost, odvahu, hněv a násilí. Významné aspekty nebo tranzity zahrnující planetu Mars poukazují na souvislosti s troufalým a agresivním chováním, konflikty, konfrontacemi a rovněž na vznětlivost a náchylnost vůči zraněním. Mars, v řecké mytologii Áres, je symbolem boha války. Jupiter je archetyp, kterému vděčíme za růst, rozvoj, štěstí a příznivý osud. Podmiňuje optimismus, prožitky hojnosti, úsilí hledat cosi dokonalejšího nebo vyššího, štědrost a ušlechtilost. Dále je spojován se svobodomyslností, dalekosáhlými vyhlídkami, vysokým morálním standardem a filosofickými ideály, intelektuálním bohatstvím a kulturním rozhledem. Kvůli těmto vlastnostem se mu často říká Velký Dobroděj. Jeho stinnou stránkou je nepřiměřenost, inflace ega, excentrismus, extravagance a veškeré možné výstřednosti. Jupiter (řecký Zeus) je nejvyšším bohem antického pantheonu a králem olympských bohů. Planetární archetyp Saturna lze v mnoha způsobech považovat za protipól Jupitera. Saturn, mnohdy označovaný jako Velký Škůdce, ve své negativní stránce symbolizuje zákazy, omezení, nedostatek, deficit, hladovění, útisk, represe, podřadnost, provinění a deprese. Z hlediska mytologie je Saturn římským bohem, který bývá často ztotožňován s řeckým titánem Kronosem, a tudíž také spojován s pomíjivostí, stárnutím, smrtí, koncem, symbolickými postavami Otce času nebo Smrtky s kosou. Avšak saturnský archetyp plní také významnou positivní funkci jako princip, který sehrává zásadní úlohu v ustálení naší každodenní existence, neboť řídí strukturu, materiální realitu věcí, řád a lineární sled událostí. V souvislosti s procesem biologického porodu (a psychospirituálním prožitkem smrti a znovuzrození) představuje fázi, kdy děložní stahy periodicky vyvíjejí tlak na plod, avšak porodní hrdlo (cervix) je stále uzavřeno a zdá se, že není žádná cesta ven (no exit). V osobním životě vyjadřuje Saturn spolehlivost, vytrvalost, vyzrálost, odpovědnost a věrnost. Je rovněž principiem, jenž nás konfrontuje s důsledky našich činů v tomto životě i minulých inkarnací a zastupuje prvek superega, morálního zákonu, svědomí a soudu. Významné saturnské aspekty nám napovídají, jakým kritickým výzvám budeme v životě čelit, ale rovněž nám vytyčují pracovní úkoly, které budeme muset v tomto světě vykonat a nabízí nám cennou příležitost k růstu. Tranzity, jenž zahrnují Saturn, obvykle poukazují na kritická vývojová období v životě jedince a vytyčují dobu, kdy bude třeba odvést "těžkou práci." Do života vnáší prvek obtížných osobních zkoušek a strastí, ale také posiluje vytrvalost a vede k dokončení důležitých úkolů. Nutno říci, že archetyp spojovaný s planetou Uran nesouvisí s řeckým bohem Úranem (nebe), jenž uzavřel své děti do útrob země a byl proto na naléhání Gaie vykastrován titánem Kronem, ale jak poukazuje Richard Tarnas (1995), vlastnosti tohoto planetárního archetypu lze nejlépe pochopit ve spojení s mýtickou postavou Prométhea, nebo-li titána, který ukradl oheň z nebes a daroval ho lidem, aby jim poskytl větší svobodu. Uran představuje princip náhlého překvapení, vzpoury proti danému stavu, revoluční činnosti, osvobození, duchovního probuzení a emočního a intelektuálního průlomu. Dále stojí v pozadí náhlého kolapsu vybudovaných struktur, odpovídá za individualizmus a originalitu, revolucionářský náhled, kreativní genialitu, invenci a technologii. Uran ve spojení s procesem biologického porodu bývá dáván do úzké souvislosti se závěrečnou porodní fází, kdy následkem fyzického nepohodlí a kulminujících okolních tlaků dochází k náhlému rozřešení v podobě explozivního vysvobození. Stinná stránka archetypu Uranu (Prométhea) nachází své vyjádření v anarchii, neúměrné výstřednosti a nerespektování jakýchkoliv omezení a zákonů. Lidé, kteří se v důsledku nedostatečného psychologického a duchovního vhledu snaží tomuto archetypu vzdorovat, mohou prožívat překotné a destruktivní změny, přičemž však nevystupují jako aktivní činitelé, ale naopak v roli pasivní a bezmocné oběti. Jestliže se Uran dostává s jinou planetou do významného aspektu, projevuje se tendencí osvobodit v plné míře její planetární archetyp a dát mu prostor k plnému vyjádření, což často probíhá zcela náhlým, nečekaným, neobvyklým, překvapivým a vzrušujícím způsobem. Archetyp Neptunu je dáván do souvislosti s rozpouštěním hranic mezi já a ostatními, já a přírodou, já a vesmírem, materiálním světem a dalšími realitami a mezi já a bohem. Jedná se o archetyp mystické jednoty, kosmického vědomí, imaginativních a duchovních oblastí. Ovšem rozpouštění hranic nemusí nutně znamenat transcendenci. Stinnou stránkou neptunských vazeb je ztráta pevné půdy pod nohama, úniky z každodenní reality do světa fantazie, sebeklam, iluze, falešná představa, psychotické narušení vnímání reality a zmatek projevující se závislostí na alkoholu a drogách. Neptun nachází svůj výraz nejen v transcendentální mystické blaženosti, ale také v božské hře mája, která nás drží v pasti samsárického světa, což se může projevovat ryzí čistotou mystického zážitku i psychotickou zmateností. Je nejen podstatou prožitků jogínů a svatých, které provází stavy bez přítomnosti ega, ale může také vést ke ztrátě individuality, jež ústí v dezorientaci a bezmocnost. Neptun je archetypem idealistických snů a ambicí, tělesného a psychologického uzdravení, duchovní touhy, zvýšené intuice, mimosmyslového vnímání a kreativní imaginace. Jestliže některá planeta uzavírá s Neptunem významný aspekt, dochází k jejímu oslabení, zidealizování nebo zduchovnění. Jelikož odpovídající mytologickou postavou je římský bůh oceánů Neptun (řecký Poseidon), bývá tento archetyp dáván do úzké souvislosti s vodou, ať už v podobě amniotického nitroděložního prostředí, tělesných tekutin nebo jezer a oceánů. Pluto představuje archetyp prapůvodní energie - dynamický princip v pozadí kosmického stvoření, univerzální sílu, která je hnacím prvkem vývoje v přírodě a lidské společnosti (Kundalíní Šakti), ale také ničivou energií (požírající matkou bohyní Kálí). Ovládá základní biologické procesy zrodu, sexu a smrti, transformativní proces psychospirituální smrti a znovuzrození a instinktivní síly působící v těle a psýché (freudovské Id). Pluto vyjadřuje chthonické prvky, podsvětí, ať už ve významu doslovném (podzemí, infrastrukturu velkoměst), metaforickém (uličky lásky, organizovaný zločin), psychologickém (nevědomí) nebo archetypálním/mytologickém. Pluto ve vztahu k procesu biologického zrození a jeho psychospirituálnímu protějšku - procesu smrti a znovuzrození koresponduje s fází, kdy je dítě nuceně vypuzováno z matčina těla a v porodním kanálu zápasí o život. V tomto okamžiku dochází k uvolnění mocných fyzických a instinktivních energií (libidinózních i agresivních). Pluto (nebo také Hádes) je v mytologii znám jako bůh podsvětí. Jakmile Pluto uzavírá s jinou planetou důležitý aspekt, vyznačuje se tendencí zesílit a umocnit její archetypální výraz v takovém rozsahu, že podstatně ovlivňuje život jedince anebo se v ním dokonce projevuje jako kompulsivní síla, což může vést k různým mocenským bojům a konfliktům, ale také k hluboké transformaci. Tímto jsem ve stručnosti popsal specifické individuální vlastnosti deseti planetárních archetypů, přičemž jsem zkombinoval tradiční astrologické poznatky s několika prozíravými dodatky a úpravami Richarda Tarnase. Ovšem praktičtí astrologové se nezajímají pouze o vlastnosti archetypů, ale také o aspekty, nebo-li vzájemné úhlové vztahy zachycené v nativním horoskopu a tranzity - úhlové vztahy utvářené v životě jedince mezi polohou planet při jejich neustálé pouti zodiakem a jejich pozicí v okamžiku narození. Nativní horoskop znázorňuje celkové archetypální rozložení, jenž formuje naši osobnost a řídí náš život jako celek. Naznačuje, kde bychom mohli očekávat napětí nebo třenice mezi určitými archetypálními principy nebo naopak jejich harmonickou součinnost. Ovšem radix zůstává po celý život stejný, tudíž nám ani nemůže poskytovat žádné informace o změnách, jimiž budeme v určitých obdobích života procházet. Jak víme, kvalita našich životních zkušeností se rok od roku, měsíc od měsíce nebo dokonce den ode dne výrazně mění. Astrologové tvrdí, že změny v archetypálních oblastech, které v průběhu času ovládají náš život, jsou v korelaci s pohyby planet a lze je tudíž předvídat. Tyto korelace tvoří obsahovou náplň zkoumání astrologického odvětví, které se nazývá tranzitní astrologie. Tranzitní astrologie předkládá názor, že uvolnění konkrétních potenciálů zakotvených v radixu závisí na planetárních tranzitech, to znamená na vztazích mezi aktuální pozicí planet v libovolném konkrétním čase a jejich postavením v nativním horoskopu. Komplexnost a dynamická povaha vyplývajících vztahů je vskutku pozoruhodná a lze ji proto využít jako jasně definovaný referenční systém, který, na rozdíl od některých konvenčních přístupů, například tradičních psychologických testů, je zcela nepochybně v souladu s merkurovskou povahou naší každodenní zkušeností a také bohatostí obsahů holotropních stavů. Trvání tranzitů závisí na délce oběžné dráhy a rychlosti konkrétních planet. Předpovědi archetypálních vlivů v lidském životě, které vychází z tranzitů, lze stanovit na období trvající hodiny (Luna) nebo dny (Slunce, Merkur, Venuše, Mars) i celé roky (vnější planety zejména Pluto). Zvlášť velký význam mají především vnější planety - Saturn, Uran, Neptun a Pluto, neboť ovlivňují proces formování našich životních příběhů a zejména dynamiku našeho psychospirituálního rozvoje a vývoje vědomí. Kvalitu vzájemné interakce mezi dvěmi či více planetárními archetypy popisují jejich úhlové vztahy (měřené ve stupních nebeské délky podél ekliptiky). Obecně řečeno, čím jsou tyto vztahy přesnější, tím výraznější bude i jejich archetypální interakce. Charakter těchto vztahů se zakládá na principech, které formuloval již Pythagoras ve své teorii čísel a hudby sfér. Nejdůležitější aspekty se vypočítají, když vydělíme kruh o 360° celými čísly 1, 2, 3, 4 a 6. Kvalita aspektů se dále definuje z hlediska Pythagorova významu korespondujících čísel. Konjunkce (přibližně 0°) je charakterizována mocným spojením dvou konkrétních planetárních archetypů včetně jejich pozitivních i negativních potenciálů. Opozice a kvadratura (180° a 90°) vyjadřují náročné a konfliktní (tvrdé) interakce, zatímco trigon a sextil vedou k harmonické a plynulé (měkké) součinnosti. Další významnou situací, jež spojuje archetypální vlivy je midpoint (středobod), což je výraz, jehož se používá, když se planeta nachází přesně v polovině mezi dvěmi dalšími. Praktická astrologie pracuje s řadou dalších variant, například s postavením planet ve znameních zvěrokruhu a astrologických domech, které dělí horoskop na dvanáct třicetistupňových úseků, přičemž každému z nich je připisován specifický význam. Je možné používat různé další prediktivní techniky - progrese, solární a lunární revoluce, astrální kartografii a jiné. Nicméně systém, který jsem již ve stručnosti nastínil může sám o sobě poskytovat mimořádně přesné a konkrétní předpovědi vztahující se na mnohé různé aspekty existence. Lze ho využít, podobně jako Jungovy archetypy, k hlubšímu pochopení jedinců - jejich osobnosti, vzorců chování a vývoje životních situací, rovněž i historického vývoje a kulturních hnutí, jenž zahrnují masy lidí. Je důležité mít na mysli, že astrologii je možné využívat pouze pro předpovědi archetypálního významu, nikoli však pro předvídání konkrétních situací. Může napovídat jaké archetypální vlastnosti či univerzální principy budou v konkrétním čase působit, naznačit povahu jejich interakce a specifikovat jejich vztah k nativnímu horoskopu jednotlivce. Obecný rámec těchto mimořádně pozoruhodných předpovědí ponechává dostatečný prostor, aby kosmická kreativita mohla vyjádřit svůj potenciál v podobě konkrétních událostí a způsobů chování. Ani ten nejlepší astrolog nebude schopen z horoskopu s jistotou vyčíst, že toho či onoho dne získáme určitou práci, přijdeme na burze o všechny peníze, potkáme spřízněnou duši, vyhrajeme v loterii nebo se ocitneme ve vězení. Používáme-li astrologii při práci s holotropními stavy, složitost interpretace roste přímo úměrně s počtem planetárních tranzitů působících ve stejnou dobu a s počtem planet, které se na nich podílí. V mnoha případech mohou současně působit dva významné aspekty (ale i více), přičemž jejich energie mohou vzájemně kolidovat. V tomto kontextu mohu uvést pouze několik obecných příkladů prediktivního potenciálu, který umožňuje provést analýzu holotropních stavů. Komplexní interpretace si vyžaduje vyjádření zkušeného astrologa, který na konkrétní situaci, nativní horoskop a tranzity nahlíží jako na jednotné pole a integrální gestalt. V období náročných tranzitů k Saturnu by se člověk měl připravit, že v holotropním stavu zažije děsivou konfrontaci s temnou stránkou existence - smrtí, stárnutím a sešlostí věkem, nemocí, zoufalstvím, beznadějí, bolestnou ztrátou a stísněností. Saturn, jelikož oběhne zvěrokruh přibližně za dvacet osm let, se každých sedm let dostává do náročných tranzitů (kvadratury, opozice nebo konjunkce) vůči svému postavení v radixu. Z těchto tranzitů mají zvláštní astrologický význam především konjunkce, kterým se také říká návraty Saturna. Podobným způsobem i ostatní planety utvářejí pravidelně vůči sobě dynamické i harmonické aspekty, přičemž intervaly, kdy k tomu dochází, závisí na době jejich oběhu. V obdobích působení těchto tranzitů se vliv archetypální energie odpovídajících planet výrazně zvyšuje. Tyto situace se odehrávají v určitých periodách lidského života a současně sebou přináší charakteristické výzvy a příležitosti, jež odráží archetypální vlastnost dané planety. Jednotlivá tranzitující tělesa vytváří také vazby mezi sebou. V těchto situacích archetypální energie konkrétních planet začínají působit ve vzájemné součinnosti, buď harmonicky anebo disharmonicky, což závisí na jejich úhlových vztazích. Kupříkladu náročné tranzitní aspekty mezi Saturnem a Plutem se vyznačují tendencí zprostředkovávat výjevy a prožitky typické pro druhou a třetí perinatální matrici, tedy ty nejhorší aspekty lidského života v podobě nespoutaného násilí provázeného vraždami, satanskými rituály, krvavými válkami a revolucemi, znásilňováním, pornografií, zvrhlou sexualitou a skatologickými prvky. Dynamický vztah Saturnu s Neptunem bývá obvykle spojován s obrazy smrtících účinků toxických chemikálií nebo radioaktivního záření, zamoření a "špatného lůna." Vazba mezi Saturnem a Uranem se v mnoha ohledech vyznačuje vzájemně protichůdnými tendencemi, proto náročné tranzitní aspekty obou archetypů vedou k neřešitelnému konfliktu mezi intenzivními pocity stísněnosti a silnou touhou po vysvobození. Na druhé straně k hlubokým prožitkům mystické jednoty a oceánické extáze dochází s největší pravděpodobností pod vlivem neptunských harmonických aspektů, například trigonu mezi Neptunem, Jupiterem a Sluncem. Podobně trigon mezi Plutem, Jupiterem a Sluncem vyjadřuje konstelaci, jež tvoří ideální předpoklad pro hluboký prožitek psychospirituálního znovuzrození. Měkké tranzity Uranu by měly usnadňovat průlom ke svobodě, zprostředkovat pozoruhodné objevitelské vhledy a napomoci překvapivým a šťastným řešením svízelných situací. Jupiterovi harmonické tranzity vnáší do holotropních stavů i každodenního života optimistický náhled a joi de vivre. Jupiter - "velký dobroděj" vyjadřuje natolik blahodárný archetypální vliv, že dokonce ani jeho náročné tranzity zpravidla neznamenají žádné potíže. Uzavírá-li tranzitující Jupiter s dalšími planetami aspekty, vykazuje tendenci v maximální až přehnané míře zdůrazňovat jejich archetypální vliv. Proto kupříkladu dynamický aspekt mezi Jupiterem a Uranem lze spojovat s přehnanou samolibostí, extravagantním a excentrickým chováním a v krajním případě s manickými projevy. Podobně také obtížné tranzity Jupiter/Pluto je možné dávat do souvislosti s touhou po intenzivních zážitcích, nestřídmostí v sexu i jídle, hédonizmem a přístupem k životu ve stylu carpe diem. Náročné tranzity mezi Jupiterem a Neptunem vedou ke stírání hranic, ztrátě půdy pod nohama, úletům do fantazie, idealizaci života a nerealistickým očekáváním. Také tranzity Merkura, Venuše a Marsu, třebaže nejsou tak mocné jako tranzity vnějších planet, mohou mít výrazný vliv na obsah holotropních stavů. Tranzity Marsu přispívají prvkem hnací energie a motivy zápasu, dobývání a násilí. Harmonické tranzity Venuše vnáší do prožitku hodnotu vjemu, estetické prvky, jemnost a romantiku. Pozitivní Merkurovy tranzity usnadňují intelektuální vhled a pojmové pochopení prožitku. Oproti tomu náročné tranzity mezi Merkurem a Saturnem zpravidla věští skeptický postoj k holotropnímu sezení a potíže s intelektuální integrací celého procesu. Po tomto obecném úvodu bych rád prezentovat dva poněkud zhuštěné případy z praxe a ilustroval na nich, že mezi přírodou, holotropními stavy a tranzity planet existují pozoruhodné korelace. V první ukázce popisuji neobyčejně silný prožitek ze sezení, při němž byla podána vysoká dávka LSD a v druhé proces spontánně vyvolané psychospirituální krize (spiritual emergency). FLORA Když jsem pracoval v Marylandském středisku pro psychiatrický výzkum, byl jsem pozván na konzilium do nemocnice Spring Grove State Hospital. Jeden z lékařů zde prezentoval případ osmadvacetileté svobodné pacientky Flory, která byla už více než osm měsíců hospitalizována na uzavřeném oddělení. Vyzkoušeli už všechny dostupné léčebné možnosti včetně trankvilizérů, antidepresiv, psychoterapie i pracovní terapie, ale všechny selhaly a Floru čekal převoz na oddělení chronicky nemocných. Flora trpěla jednou z nejtěžších a nejsložitějších kombinací symptomů a poruch, s jakou jsem se mohl ve své psychiatrické práci setkat. Jako šestnáctiletá byla členkou gangu, který provedl ozbrojené vloupání a zabil nočního hlídače. Řídila auto, ve kterém prchali z místa činu, načež strávila čtyři roky ve vězení a pak byla podmínečně propuštěna. Následovala bouřlivá léta, kdy Flora propadla drogám a alkoholu. Brala heroin a často kombinovala vysoké dávky psychostimulačních látek a barbiturátů. Prožívala také několik depresivních krizí, provázených silnými sebevražednými sklony. Často pociťovala nutkání sjet s autem přes okraj útesu nebo narazit do jiného automobilu. V emočně vypjatých situacích trpěla hysterickým zvracením. Pravděpodobně nejhorší ze všech jejich potíží byla bolestivá křeč obličeje, tic douloureux. Neurochirurg John Hopkins navrhoval operaci mozku a přerušení nervu, který křeč způsoboval. Flora byla navíc lesbička, což ji přivádělo do těžkých konfliktů a vyvolávalo v ní pocit viny. Nikdy v životě neměla heterosexuální vztah. Aby se celá situace ještě více zkomplikovala, byla pod soudním dohledem, protože vážně zranila svou přítelkyni a spolubydlící, když čistila revolver pod vlivem heroinu. Na konci jednání mě požádal Flořin ošetřující lékař, zda by se dalo uvažovat o LSD terapii jako o poslední a krajní možnosti. Jednalo se o velmi těžké rozhodnutí, především vzhledem k tehdejší celonárodní hysterii kolem LSD. Navíc Flora již měla záznam v trestním rejstříku, také přístup ke zbraním a projevovaly se u ní silné sebevražedné sklony. Dobře jsme si uvědomovali, že pokud bychom ji za těchto okolností podali LSD, tak všechno co by se v budoucnu stalo, by s tím automaticky bylo spojováno bez ohledu na to, jakou měla minulost. Na druhé straně všechno ostatní již bylo bez jakéhokoliv úspěchu vyzkoušeno a Floru čekalo oddělení chronicky nemocných, kde by strávila zbytek života. Po dlouhých diskusích se terapeutický tým Marylandského střediska pro psychiatrický výzkum rozhodl začlenit ji do programu s LSD v přesvědčení, že její zoufalá situace opravňuje provést tento riskantní experiment. První dvě Flořina sezení s aplikací vysoké dávky LSD se nijak zvlášť nelišila od mnoha jiných, které jsem vedl v minulých letech. Musela se vypořádat s mnoha traumatizujícími vzpomínkami ze svého bouřlivého dětství a několikrát došlo k znovuprožití scén zápasu při průchodu porodním kanálem. Byla schopna najít spojení mezi svými silnými sebevražednými sklony i bolestivými křečemi obličeje a určitými aspekty porodního traumatu s obrovským množstvím nevybitého fyzického i emočního napětí. Přesto všechno se terapeutický výsledek zdál minimální. Při jejím třetím sezení s LSD se v prvních dvou hodinách nestalo nic mimořádného, její prožitky se podobaly těm předchozím. Najednou si však Flora začala stěžovat, že její bolest z křeče v obličeji se stává nesnesitelnou. Před mýma očima tento spazmus groteskně zesílil a obličej se jí stáhl, takže doslova připomínal masku ďábla. Začala mluvit hlubokým mužským hlasem a všechny její rysy se tak změnily, že jsem nemohl najít žádnou podobu mezi tím, jak vypadala dříve a jejím nynějším vzhledem. V očích měla výraz nepopsatelné zloby a prsty se jí zkroutily do tvaru drápů. Ta cizí a nepřátelská síla, která ovládala její tělo i hlas, se skutečně představila jako ďábel. Obrátil se přímo na mne a přikázal mi, abych nechal Floru na pokoji a nepokoušel se jí pomáhat. Patřila jemu a on ztrestá každého, kdo by se pokusil ohrozit jeho teritorium. To, co následovalo, bylo jasné vydírání, šlo o celou řadu výhrůžek, co by se mně, mým kolegům a celému terapeutickému programu stalo, kdybych neuposlechl. Je velmi těžké popsat zlověstnou atmosféru, kterou tato scéna vyvolala. Člověk mohl přímo hmatatelně cítit přítomnost čehosi cizího a nepřátelského. Pocit nadpřirozena a účinek vydírání byl ještě zesílen skutečností, že pacientka ve svém běžném životě nemohla mít přístup k některým informacím, o nichž se onen cizí hlas zmiňoval. Prožíval jsem mimořádný emoční stres, který měl až metafyzické rozměry. Ačkoliv jsem se setkal s podobnými projevy už v dřívějších sezeních s LSD, nikdy však nebyly tak realistické a přesvědčivé. Bylo velmi těžké ovládnout strach i pocit, že musím uznat reálnou přítomnost té síly a dát se s ní do psychického a duchovního boje. Začal jsem rychle přemýšlet a snažil se najít nejlepší taktiku pro tuto situaci. V jedné chvíli jsem se přistihl, že uvažuji o tom, že by mezi nástroji terapeuta neměl chybět kříž, neboť ze situace jsem usoudil, že jde o projev Jungova archetypu, a kříž by tedy za těchto okolností mohl fungovat jako odpovídající archetypální protilék. Brzy bylo jasné, že mé emoce, ať už šlo o strach nebo smělý odpor, činily celou situaci i onu nepřátelskou sílu ještě skutečnější. Vzpomněl jsem si na jeden z dílů televizního seriálu science fiction Star Trek, kde vystupovala cizí bytost, která čerpala sílu z lidských emocí. Uvědomil jsem si, že nejdůležitější je zůstat klidný a soustředěný. Rozhodl jsem se vstoupit do meditativního stavu, přičemž jsem držel Flořinu zkroucenou ruku a pokoušel se představit si ji tak, jak jsem ji znal předtím. Současně jsem se snažil okolo nás vizualizovat silný světelný obal, což jsem intuitivně vnímal jako nejlepší řešení. Celá scéna trvala více než dvě hodiny. Subjektivně se jednalo o dvě nejdelší hodiny, které jsem prožil mimo svá vlastní psychedelická sezení. Potom se Flořina ruka uvolnila a její obličej nabyl opět původní rysy. Tato proměna proběhla stejně rychle, jako při nástupu jejího podivného stavu. Brzy jsem zjistil, že si Flora nepamatuje nic z toho, co se v uplynulých dvou hodinách stalo. Ve své pozdější písemné zprávě o sezení popsala první dvě hodiny sezení a pak pokračovala až o čase, který následoval po jejím "stavu posedlosti". Vážně jsem přemýšlel o tom, zda s ní mám mluvit o době, kterou jí zakrývala amnézie, ale rozhodl jsem se, že to neudělám. Neviděl jsem žádný důvod, abych její vědomé myšlení zatěžoval tak pochmurným tématem. K mému velkému překvapení došlo v důsledku tohoto sezení k úžasnému terapeutickému zlomu. Flora ztratila sklony k sebevraždě a získala nový vztah k životu. Přestala pít alkohol, brát heroin i barbituráty a začala horlivě navštěvovat shromáždění jedné malé náboženské skupiny v Catonsville. Křeče v obličeji teď měla jen zřídka a byly mnohem snesitelnější. Zdálo se, že energie, která byla jejich základem, se vybila ve dvě hodiny trvající "masce zla". Intenzita bolesti, která se občas vracela, byla již tak malá, že nevyžadovala žádné léky. Flora se dokonce ve svém životě pokusila o navázání heterosexuálních vztahů a nakonec se provdala. Její sexuální adaptace však nebyla dobrá; byla schopna pohlavního styku, ale vyvolával u ní nepříjemné pocity a bolest. Po třech měsících manželství skončilo a Flora se vrátila k lesbickým vztahům, avšak již kvůli tomu necítila takovou vinu. Její situace se natolik zlepšila, že byla přijata na místo taxikářky. V následujících letech sice její stav několikrát kolísal, ale nikdy se nemusela vrátit do psychiatrické léčebny, která se málem stala jejím trvalým domovem. Dokonce jen povrchní pohled na Flořin nativní horoskop a tranzity, které probíhaly v období její léčby pomocí LSD, odhaluje i bez přesného času narození pozoruhodnou souvislost s povahou a obsahem tohoto prožitku. Nejnápadnější část jejího radixu tvoří stellium čtyř planet nacházejících se v rozmezí jedenácti stupňů (Neptun, Merkur, Slunce a Mars), přičemž Neptun je od slunce vzdálen šest a půl stupně. Zatímco archetyp Slunce vyjadřuje princip osobní identity a individuality, Neptun právě naopak zeslabuje funkce ega rozpouští veškeré hranice, čímž usnadňuje příliv prvků i dalších entit z transpersonálních oblastí. Tranzitující Neptun v přesném sextilu s Flořiným nativním Neptunem tento proces rozpouštění hranic ještě zintenzivňuje. Aspekty Slunce a Neptuna jsou charakteristické zejména u mystiků a duchovních učitelů (např. Meher Baby a C.G.Junga). Přítomnost Marsu ve Flořiným nativním stelliu dodává této vazbě výrazně agresivní kvalitu. Flořino sezení probíhalo koncem šedesátých let, kdy svět mohl na obloze pozorovat trojkonjunkci mezi Plutem, Uranem a Jupiterem (pouze jedenkrát v tomto celém století), přičemž právě tato trojkonjunkce přecházela přes její radixové stellium (Pluto v konjunkci s jejím Neptunem a Merkurem a Jupiter se Sluncem). Současně také tranzitující Neptun se dostal do opozice s nativním Uranem. Flora tak prožívala na osobní rovině vliv mocného kolektivního tranzitu konjunkce Pluta s Uranem, jenž souvisí s celkovou atmosférou vzrušujícího sexuálního, sociálního a duchovního vysvobození a dionýsovským duchem doby šedesátých let. Tranzitující Jupiter v konjunkci s radixovým Sluncem by mohl svědčit o úspěšném uvolnění základních emancipačních energií. Neptun v opozici s Uranem představuje archetyp nečekaných duchovních vhledů. Není bez zajímavosti podotknout, že tento kolektivní tranzit působil v období Ježíšova kázání a na počátku křesťanství, a to zejména v souvislosti, že výsledkem Flořina prožitku byla náboženská konverze, která ji přivedla do Catonsvillské křesťanské komunity. Konjunkce mezi Plutem a Neptunem již sama o sobě znamená velmi silný aspekt. Obvykle se časově shoduje s významnými mystickými zážitky a psychospirituálními krizemi, které ústí v hlubokou duchovní transformaci. Pluto destruktivní a eventuelně transformativní silou zintenzivňuje účinky jakéhokoliv archetypu, s nímž vytváří důležitý úhlový vztah. V tomto případě zesiluje osvobozující vliv Uranu a pohání také příliv transpersonálních energií do oblasti vědomí, přičemž archetyp Neptuna navíc zvyšuje propustnost těchto energií za hranice identity. Odpoutání se z moci démonických vlivů a skrze ně, rovněž tak vzrušující proces vlastního vysvobození, je možno dát do souvislosti s působením archetypu Uranu ve spojení s Jupiterem. Zájem o čarodějnictví a satanské rituály představuje jednu ze stinných stránek šedesátých let, což potvrzují vraždy spáchané Charlesem Mansonem a Sharon Tateovou. Plný projev démonického aspektu plutónského archetypu (v úzké souvislosti s BPM III) lze u Flory vysvětlit výrazným zeslabením struktury individuálního já. Konjunkce Neptuna s Merkurem by mohla svědčit o schopnostech získávat přístup k duchovním informacím prostřednictvím tzv. průlivu (channelling) (viz. horoskop Rudolfa Steinera a Anne Armstrongové) a spojení Pluta s Merkurem bývá často dáváno do souvislosti s ústním projevem, verbální agresivitou, koprolalií, a prací s tajnými informacemi (Robin Williams, Conan Doyle, Ian Flemming, vědci podílející se na projektu Manhattan). V době, kdy sezení probíhalo, bylo Floře 27 let, tudíž se nacházela v období návratu Saturna. Tranzitující Saturn se sice nacházel ještě dvacet stupňů od svého nativního postavení, nicméně mnozí astrologové přesto věří, že orbis tohoto významného tranzitu je mnohem větší než u jiných, proto je vhodnější pro jeho vymezení řídit se věkem (časové rozpětí 28 - 30 let). Návrat Saturna obvykle značí ukončení jednoho celého cyklu bytí a bývá charakterizován stísněností nebo dokonce setkáním se smrtí, načež následuje uvolnění, dosažení větší zralosti a začátek dalšího životního cyklu. Návrat Saturna ve spojení s výše uvedenými tranzity dodává vyplývajícím změnám větší strukturální hloubku a trvalejší charakter. Flořin horoskop vykazuje některé další nativní i tranzitní aspekty, které se obecně pojí s jejím životním příběhem a konkrétně s obsahem absolvovaného terapeutického sezení. Konjunkce Pluta s Venuší bývá zpravidla spojována s tabuizovanou sexualitou a s ní souvisejícími pocity studu. Jedná se o archetyp démonického milence ("ona patří mě") - Plutóna, jenž unáší Persefonu do říše mrtvých. Flora měla ve svém radixu také konjunkci Pluta se Sluncem, která kromě jiného vysvětluje skutečnost, že ji přitahovalo zločinecké podsvětí. V průběhu jejího terapeutického sezení se tranzitující Pluto dostalo do polokvadratury ke své nativní pozici. Zde sice hovoříme o tranzitu menšího významu, avšak je-li přesný (v tomto případě 2 stupně), může mít zesilující účinek. Flora měla ve svém radixu ještě jedno stellium - trojkonjunkci mezi Uranem, Jupiterem a Saturnem. Uran ve spojení s Jupiterem vyjadřuje archetyp protispolečenské vzpoury. Konjunkce Uran/Saturn podněcuje agitovanou depresi a násilné impulsy, jenž vedou k sebepoškozování (tendence zapříčinit čelní kolizi anebo sjet z útesu) a dispozicím způsobovat nehody (postřelení přítelkyně). Pro agresivní drogovou závislost je charakteristická konjunkce Marsu s Neptunem. Při rozboru následující ukázky a s ní souvisejících astrologických vztahů, budeme mít možnost pozorovat podobnosti i rozdíly mezi oběma příběhy. Zde můžeme vidět, že projevy stejných archetypů i jejich kombinací nejsou pevně předurčené. Astrologické archetypy mohou nacházet různé způsoby vyjádření a současně si zachovávat vlastní podstatu, což v rámci archetypálních oblastí zanechává široký prostor pro uplatnění hravé kreativity.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama